Prohlášení k deportaci Židů ze Slovenska

Prohlášení k deportacím Židů ze Slovenska je dokument, který podepsalo 24 osob, většinou disidentů, z nichž někteří byli katoličtí aktivisté. Adresovali ho jako projev „lítosti a odprošení“ za deportace Židů během 2. světové války židovské náboženské obci a židovským spoluobčanům na Slovensku. Bylo zveřejněno v říjnu 1987, mělo však dosah i mimo Slovensko.

Příprava a zveřejnění[editovat | editovat zdroj]

Ján Čarnogurský v anketě časopisu Kritika & Kontext přiznal, že myšlenka Prohlášení vznikla v rozhovorech s Borisem Lazarem, který mu dal přečíst strojopis disertační práce Ivana Kamence na toto téma. Prohlášení bylo kolektivním dílem. Hlavními autory podle Františka Mikloška byli Ján Chryzostom Korec, Čarnogurský a Jozef Jablonický. Hudební skladatel Roman Berger si dodnes myslí, že Prohlášení napsali Čarnogurský a Dominik Tatarka.

Text vyšel v domácím samizdatu Náboženství a současnost, důležitější však bylo jeho publikování v zahraničí. Anton Hlinka přečetl Prohlášení na shromáždění bývalých vězňů koncentračního tábora Mauthausen. Text dokumentu pak odvysílaly Svobodná Evropa i Hlas Ameriky, vyšel ve slovenském i českém emigrantském tisku. Prohlášení vyšlo i v téměř všech izraelských novinách.

Signatáři (s povoláními a tituly z roku 1987)[editovat | editovat zdroj]

Dominik Tatarka, spisovatel
Ján Chryzostom Korec, katolicky biskup bez státního souhlasu
Hana Ponická, spisovatelka
Martin M. Šimečka, spisovatel
Jozef Jablonický, historik
Vladimír Jukl, matematik
František Mikloško, matematik
Helena Gondová, úřednice
Ján Čarnogurský, právník
nár. umělec Vincent Hložník, akademický malíř
Ján Langoš, výzkumný pracovník
Jozef Hlinický, architekt
Daniel Fischer, akademický malíř
Eva Trizuljaková, akademická malířka
Marek Huba, akademický sochař
Roman Berger, hudební skladatel
Ladislav Čarný, akademický malíř
univ. prof. Vladimír Haviar, kardiolog
Milan Bočkay, akademický malíř
nár. umělec Milan Rúfus, básník
Miro Bázlik, hudební skladatel
nár. umělec Eugen Suchoň, hudební skladatel
Alojz Gabaj, dělník
Katarína Lazarová, spisovatelka

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Koncem listopadu 1987 uveřejnily ústřední stranické deníky Rudé právo a Pravda článek Opožděná lítost a co se za ní skrývá, podepsaný pseudonymem, který tvrdil, že jde „o provokaci pohrobků slovenského klerofašismu a ideodiverzních centrál“.^[1]

Z dopisu signatářům Prohlášení k deportacím Židovských občanů ze Slovenska z Tel Avivu z února 1990 vyplývá, že „reakcí zdejších občanů československého původu bylo obnovení Společnosti přátelství Izrael – Československo“.

Před Vánocemi 1990 přijala Národní rada pod předsednictvím Františka Mikloška Prohlášení k deportacím Židů ze Slovenska, jehož text zformuloval poslanec Anton Hykisch a přečetla Zuzana Mistríková. Všichni poslanci projevit souhlas tím, že povstali z míst.