Portolánová mapa
Portolánové mapy (z italského portolano, tj. „vztahující se k přístavům,“ případně portolani, tj. „písemné námořní pokyny“) jsou námořní navigační mapy italského původu zakreslující hlavně mořské pobřeží a přístavy. Vznik portolánových map se datuje zhruba do přelomu 13. a 14. století a jejich výroba se soustřeďovala především do Itálie a španělského Katalánska.[1]
Richard Čapek popisuje ve své knize Geografická kartografie vzhled a konstrukci portolánové mapy následovně: „Geografickou síť tyto mapy zprvu neměly, zato byly opatřeny svazkem paprsků vycházejících ze společného středu, později kompasovými růžicemi (vývoj kompasu do dnešní podoby byl v Evropě ukončen v roce 1270). Ve středu mapy bývala nakreslena alespoň jedna ústřední růžice o 16 paprscích a kolem ní zpravidla dalších 16 růžic o dvojnásobném počtu paprsků.“[2]
Nejstarší dochovanou portolánovou mapou je tzv. pisánská mapa, která vznikla kolem roku 1300.[2] Mezi nejvýznamnější však patří Katalánský atlas z roku 1375.[2] Ten byl vyhotoven mallorskou kartografickou školou pro prince Jana Aragonského, který jej dal darem svému bratranci a pozdějšímu španělskému králi Karlu V. Autorství atlasu je připisováno katalánskému židovskému kartografovi Abrahamu Cresquesovi.
-
Mapa Evropy, Piri Reis, 1521–1525 -
Mapa západní Evropy a Afriky, Pedro Reinel, 1504 -
Černé moře, Diego Homem, 1559 -
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu portolánová mapa na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Dějiny kartografie: Portolánové mapy [online]. Geografický ústav Masarykovy univerzity [cit. 2009-12-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c ČAPEK, Richard a kolektiv. Geografická kartografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25153-6. S. 342-343.