Piščalauský zámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Piščalauský zámek
Základní informace
Slohklasicistní architektura
ArchitektKazimir Melchijoravič Chrščanovič
Výstavba1825
Poloha
AdresaMinsk, BěloruskoBělorusko Bělorusko
UliceVolodarského
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Piščalauský zámek (Пішчалаўскі замак) je historická budova v běloruském hlavním městě Minsku, která slouží jako věznice (СІЗА №1, следчы ізалятар № 1). Nachází se na seznamu kulturního dědictví Běloruské republiky.

Zámek byl postaven v roce 1825 ve stylu klasicistní architektury. Architektem byl Kazimir Chrščanovič a hlavním investorem Rudolf Piščala, po němž byla budova pojmenována. Je známá také pod přezdívkami Běloruská Bastila a Valadarka (protože se nachází na ulici Volodarského).[1]

Za carského režimu zde byli vězněni Vincent Dunin-Marcinkievič, Jakub Kolas, Józef Piłsudski a Felix Edmundovič Dzeržinskij. V roce 1924 byl v Minsku internován Boris Savinkov. V době Velké čistky byli v Piščalauském zámku popravováni běloruští intelektuálové obvinění z nacionalismu, mezi nimi Michaś Čarot a Anton Balicki. V červnu 1941 byli vězni evakuováni před postupující německou armádou do města Červeň, tento pochod smrti si vyžádal tisíce obětí.[2]

V roce 2020 ve věznici skončila řada účastníků protestů proti prezidentu Alexandru Lukašenkovi, např. Ihar Losik nebo Maryja Kalesnikavová.[3]

Piščalauský zámek je jediným místem v Evropě, kde se vykonává trest smrti.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prisoners of dilapidating “Valadarka”: Yakub Kolas, Mikhail Marynich, Alyaksandr Kazulin, Andrei Kim (Photo). charter97.org [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Sunday - Catholic Magazine. sunday.niedziela.pl [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  3. Belarus crackdown fails to crush opposition spirit. BBC News. 2021-08-06. Dostupné online [cit. 2021-08-19]. (anglicky) 
  4. Minsk - Belarus | Amigos GO [online]. 2018-01-04 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]