Písně kosmické
Písně kosmické je název básnické sbírky českého básníka Jana Nerudy vydané v roce 1878.
Obsah |
Charakteristika sbírky[editovat]
Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.[1]
Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis "Jsou-li tam žáby taky", z básně sbírky.[1]
Na palubě raketoplánu[editovat]
Díky astronautu Andrew Feustelovi, který se účastní mise STS-125, raketoplán Atlantis vynesl do vesmíru českou vlajku a český a anglický výtisk Písní kosmických. České vydání je téměř 90 let staré. Matka astronautovy manželky je Češka pocházející ze Znojma, její otec pak Ind.[2]
Ukázka z díla[editovat]
Věřte, že také hvězdičky
Věřte, že také hvězdičky
mnoho, ba mnoho bolí,
každá si s námi naříká
slzavé na oudolí.
Mají svou drsnou lopotu,
točí se, běží, svítí,
sto tisíc mil vám přeběhnou
pro kousek živobytí.
Do únavy se lopotí,
trýzní svá zlatá těla,
kosmický prach si stírají
ze vznešeného čela.
Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)
Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde Zemí spjatí.
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas: "Nuž pojďte, páni, blíže, jen trochu blíže, hrdobci*, jimž hrouda nohy víže!"
My přijdem! Odpusť, matičko, již jsi nám, Země, malá, my blesk k myšlénkám spřaháme a noha parou cvalá.
My přijdem! Duch náš roste v výš a tepny touhou bijí, zimniční touhou po světech div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž, my světů dožijeme, my bijem o mříž, ducha lvi , a my ji rozbijeme!
Seznam básní[editovat]
- Letní ty noci zářivá
- Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka
- Ach, jaké to blaho: poležet
- Což třepotá se to tu hvězdiček
- Snad jiní jinak uvidí
- Věřte, že také hvězdičky
- Po nebi hvězdic je rozseto
- Poeto Světe, co jsi eón prožil
- Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách
- Paprsku z Alkyony mé
- V pusté jsme nebeské končině
- Všechny ty vířivé planety
- Také to Slunce ohnivé
- Zem byla dítětem; myslela
- Měsíček, pěkný mládenec
- Báječně krásný to přec byl sen
- Měsíček že je mrtvý muž?
- Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
- Oblaky Země jsou synové tkliví
- Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
- Jak lvové bijem o mříže
- Seděly žáby v kaluži
- Že skály již Země plameny
- Dík budiž vám, zlaté hvězdičky
- "Vlast svou máš nade vše milovat!"
- Vzhůru již hlavu, národe
- Kdo měkkým je, ten bídně mře!
- Slunce je hvězda proměnná
- Měsíček mrtvý - budoucnost
- Děj Země je krátce jen vyprávěn
- Zelená hvězdo v zenitu
- Myslím, že malý Měsíček
- Již vyznám se ze všech hříchů svých
- Promluvme sobě spolu
- Přijdou dnové, léta, věky, věků věky
- Aj, tamhle dřímavých jiskerek
- Ty věčné hlasy proroků
- Až planety sklesnou k Slunci zpět
Zhudebněné dílo[editovat]
- Zdeněk Blažek napsal na básně sbírky stejnojmenný písňový cyklus
- Radůza na svém albu V salonu barokních dam (2007) zhudebnila Nerudovu Píseň kosmickou (zpěv XXX. Variace II.).
Související články[editovat]
Literatura[editovat]
- Neruda, J.: Knihy básní. Orbis. Praha, 1951.
