Ocas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Ocas (rozcestník).
Bobr kanadský (Castor canadensis) a jeho nápadný ocas
„Paví ocas“ jsou ve skutečnosti přesněji ocasní pera

Ocas (latinsky cauda) je podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla. Tzv. pravý ocas je ocas strunatců, do kterého nezasahuje trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální).[1] U člověka je však zakrnělý a zbývá z něj jen kostrč.

Šířeji tento termín označuje veškeré ohebné přívěsky připojené k trupu.

Funkce

Ocas jako orgán slouží k mnohým účelům. U ovcí se v něm skladují tukové zásoby. U kopytníků, jako je například tur, slouží k odhánění obtížného hmyzu. U bobrů slouží k pohybu ve vodním prostředí. Chápani na ocase mají výběžek, díky němuž se s ocasem mohou velmi dobře zachytávat na větvích v korunách stromů. I další savci žijícím v korunách stromů využívají ocasu k pohybu, ale zejména jako kormidlo při skákání ze stromu na strom. Ocasy veverek jsou tak huňaté, že zachytávají vzduch a prodlužují skok. Také u klokanů slouží ocas k pohybu - pomáhá jako pružina při skákání.[2]

Někteří živočichové jsou schopni odvrhnout ocas čili provést tzv. kaudální autotomii. Odvrhnout ocas jsou v případě nebezpečí schopny konkrétně mnozí ocasatí obojživelníci, haterie novozélandská, někteří ještěři, amfisbény, ale i několik hadů, a dokonce někteří hlodavci.[3]

Pokud ocas ztratil funkci, obvykle zakrňuje (stává se z něj rudiment, např. u člověka kostrč). Dalším příkladem jsou lenochodi a koaly. Ti se sice pohybují v korunách stromů, ale neskáčou a pohybují se v korunách velice obezřetně.[2]

Odkazy

Reference

  1. MILLER, Stephen A; HARLEY, John P. Zoology. 5. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2001. 
  2. a b DAWKINS, Richard. Příběh předka. [s.l.]: Academia, 2008. 
  3. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců; evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6. 

Externí odkazy