Národní hřebčín Kladruby nad Labem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní hřebčín Kladruby nad Labem
Pohled na hřebčín v roce 1845
Pohled na hřebčín v roce 1845
Základní informace
Výstavba15. října 2009
Poloha
AdresaKladruby nad Labem, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°3′27,42″ s. š., 15°29′5,37″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky16212/6-2096 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spřežení starokladrubských běloušů

Národní hřebčín Kladruby nad Labem je chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní. Vraníci stejného plemene se chovají v hřebčíně ve Slatiňanech. V hřebčíně je chováno přibližně 300 starokladrubských koní, probíhají v něm zkoušky výkonnosti hřebců, drezúrní i jiné závody a řada akcí pro veřejnost. Praxi v tomto hřebčíně zde získávají i studenti Středního odborného učiliště zemědělského v Kladrubech n. L., které je zaměřeno na chov koní a jezdectví.

Historie

Chovu koní se v Kladrubech nad Labem věnovali již Pernštejnové, kteří zdejší panství zakoupili v roce 1491. Součástí panství byla i obora, kterou Maxmilián II. dostal darem od českých stavů v roce 1560 a později zde vybudoval hřebčinec. Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína. V roce 1918 získal hřebčín do vlastnictví československý stát. V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen za kulturní památku a v roce 2002 bylo kmenové stádo běloušů vyhlášeno za národní kulturní památku.

Objekty hřebčína

  • hřebčín v Kladrubech nad Labem – ustájení hlavního stáda, tj. plemenných hřebců, chovných klisen a mláďat do odstavu, koní ve výcviku a sportovních koní určených k prodeji
  • Padock – ustájení teplokrevných klisen
  • dvůr Josefov – ustájení nízkobřezích a nezabřezlých chovných klisen
  • odchovna Selmice – oddělený odchov mladých hřebců a klisen (do tří let věku)
  • zámek a kostel sv. Václava a Leopolda – je spravován Národním hřebčínem v Kladrubech a spolu s empírovými budovami hřebčína tvoří jeden uzavřený celek

Součástí hřebčína jsou i rozsáhlé pozemky v okolí s výběhy pro koně. Samostatnou pobočku tvoří Hřebčín Slatiňany.

Chov starokladrubských koní

Národní hřebčín Kladruby nad Labem se zaměřuje na chov starokladrubských koní, ve Slatiňanech chovají starokladrubské vraníky, v Kladrubech n. Labem bělouše. Jde o teplokrevné plemeno vzniklé křížením starošpanělských a staroitalských koní. Od doby Rudolfa II. byli koně z Kladrub využíváni jako kočároví koně pro rakouský císařský dvůr. Chov starokladrubských koní byl téměř zničen úsilím československého státu po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se chov podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal až profesor František Bílek ve 40. letech 20. století. Podle mnoha odborníků na poslední chvíli. K regeneraci museli být využiti zčásti i koně jiných plemen. Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní národní kulturní památkou. Plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě, ale používá se i pro rekreační ježdění. Jde o unikátní plemeno, které je dnes chováno v tomto rozsahu jen v České republice. Dnes je celkem ve světě chováno přibližně 1100-1200 koní tohoto plemene.

Odkazy

Literatura

  • Šimek, T. (ed.) et al. Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (východní Čechy). Svoboda, Praha, 1989.
  • 53/2001 Sb. Nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Národní_hřebčín_Kladruby_nad_Labem&oldid=16265462“