Nicolaus Otto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolaus August Otto

Nicolaus August Otto (14. června 1832, Holzhausen an der Haide26. ledna 1891, Kolín nad Rýnem) byl německý strojař, konstruktér a vynálezce Ottova motoru.

Otto se narodil ve vesnické rodině, jeho otec vlastnil zájezdní hostinec a místní poštovnu. Vyučil se kupcem a poté pracoval jako obchodní příručí ve Frankfurtu a Kolíně.

Mladého Otta už od mládí zajímala technika. Už v roce 1860 začal provádět první pokusy se spalovacími motory, jejichž dokumentaci si koupil a které jako první vyráběl francouzský technik Étienne Lenoir. O rok později postavil svůj první spalovací motor. Ten však měl mnoho nedostatků a Otto jej velmi dlouho vylepšoval. V září 1862 jej přivezl na průmyslovou výstavu do Londýna; zde však zjistil, že na rozvoji Lenoirova původního stroje pracuje více konstruktérů.

Po návratu do Německa se setkal se zámožným inženýrem E. Langenem, který byl ochoten financovat další vývoj motoru. V roce 1864 založili v Kolíně společně první továrnu na motory na světě, „N. A. Otto & Cie“, od roku 1869 „Gasmotorenfabrik Deutz“, dnešní DEUTZ AG. Společně rozvíjeli koncepci čtyřtaktního motoru, na jehož princip Otto přišel.

Na pařížské světové výstavě v roce 1867 představili svou verzi jednoválcového motoru poprvé veřejnosti. Byl sice hlučnější a méně konkurenceschopný po stránce konstrukce i spolehlivosti, zato měl ve srovnání s dalšími dvěma až třetinovou spotřebu plynu. Byl oceněn Zlatou medailí výstavy. Od roku 1872 byl pod vedením hlavního konstruktéra Daimlera sériově vyráběn. V té době ve firmě působil i Wilhelm Maybach. Otto jako obchodní ředitel měl s Daimlerem neustálé neshody v technických otázkách, což bylo o deset let později důvodem k Daimlerově i Maybachově odchodu a založení samostatné firmy.

V roce 1876 vyrobil Otto čtyřtaktní motor se zvýšeným kompresním poměrem a 25. května 1877 si jej nechal patentovat. Tento typ motoru se stal základem pro stavbu pozdějších spalovacích motorů. Zážehový motor tohoto principu je dodnes označován jako „Ottův motor“.

V roce 1884 Otto zdokonalil elektrické zapalování pro své motory a tak znovu revolučně vylepšil fungování tohoto typu motorů. Do té doby byly motory stacionárními stroji, vzhledem k používání plynu a potřebě zapálení směsi plamenem. Otto zavedl nízkonapěťové magneto. Díky této inovaci bylo možno přejít na spalování kapalných paliv a tak se motory mohly stát mobilními. V roce 1882 mu Filosofická fakulta Univerzity ve Würzburgu udělila čestný doktorát.

Otto měl se svou ženou Annou Gossi, kterou si vzal po desetileté známosti, sedm dětí. Před nádražím Kolín nad Rýnem - Deutz stojí pomník Nicolause Augusta Otto a Eugena Langena.

Spalovací Ottův motor z roku 1876

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Nedávné studie poukázaly na skutečnost, že první opravdu funkční verzi spalovacího motoru si nechali patentovat v roce 1854 Londýně italští vynálezci Eugenio Barsanti a Felice Matteucci (číslo patentu 1072). Výzkumy poukazují na fakt, že Ottův motor je přinejmenším v mnoha částech inspirován těmito dřívějšími vynálezy [1]. Neexistuje ale žádná dokumentace o tom, že by Otto měl jakékoli informace o patentu obou vynálezců.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]