Muzeum skla (Kamenický Šenov)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o památkově chráněné budově Muzea skla v Kamenickém Šenově. Možná hledáte: popis historie a expozic v hesle Sklářské muzeum (Kamenický Šenov).
Muzeum skla (Kamenický Šenov)
Objekt na dobové černobílé pohlednici
Objekt na dobové černobílé pohlednici
Účel stavby

Muzeum skla v Kamenickém Šenově

Základní informace
Slohklasicistní, pozdně barokní[1]
Výstavba1769 až 1772; (přelom 60. a 70. let 18. století)[p. 1]
Přestavba1965 až 1968
Materiálykámen, dřevo, (cihla)
Další majitelé
  • Johann Franz Vogel;
  • Josef Zahn a Franz Zahn;
  • Sylvestr Heinrich;
  • firma J. & L. Lobmeyr;
  • sklárna Nový Bor;
  • národní podnik Lustry
Současný majitelměsto Kamenický Šenov
Poloha
AdresaOsvobození č.p. 69, 471 14 Kamenický Šenov, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška495 m n. m.
Souřadnice50°46′33,46″ s. š., 14°28′11,71″ v. d.
Osvobození čp. 69
Osvobození čp. 69
Osvobození čp. 69 na mapě ČR
Další informace
Rejstříkové číslo památky50373/5-5871 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Budova Muzea skla (duben 2015)
Budova Muzea skla (září 2018)
Johan Franz Vogel (* 1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov)

Budova Muzea skla v Kamenickém Šenově je reprezentativní, klasicistní[2] objekt nacházející se v Libereckém kraji v okrese Česká Lípa v ulici Osvobození číslo popisné 69 v Kamenickém Šenově[3] poblíž křižovatky ulic Kamenická a Osvobození.[4]

Areál původně měšťanského (patricijského), později sklářského exportního domu[1] z přelomu 18. a 19. století[2] vlastnily v minulosti obchodní firmy se sklem. Mezi léty 1965 až 1968 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 1968 je dále využívána jako sklářské muzeum,[p. 2] které se věnuje historii rytého a broušeného skla v Kamenickém Šenově i vývoji šenovského lustrařství.[5] Stálá expozice skleněných exponátů, dokumentů, lustrů a svítidel byla vytvořena na základě sbírek Václava Jílka, produkce Vogelovy sklářské firmy a vídeňské pobočky firmy J. & L. Lobmeyr.[3] Areál domu byl vzat pod státní památkovou ochranu od 19. května 2000.[p. 3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik objekt č.p. 69 v Kamenickém Šenově v ulici Osvobození se datuje do přelomu 60. a 70. let 18. století.[7][p. 1] Jedná se o typický patricijský, klasicistní kamenný dům s dřevem obloženým patrem a s mansardovou střechou.[7][5] V jižní části objektu je roubené přízemí s podstávkou.[5] Od roku 1769 jej vlastnila rodina sklářského obchodníka Johanna Franze Vogela.[7][p. 4] Sklářští výrobci a obchodníci se sklem Josef Zahn[p. 5] a Franz Zahn byli majiteli tohoto objektu v letech 1850 až 1882.[7] Po roce 1882 jej získala spořitelna v České Lípě, ale v posledním desetiletí 19. století zde bydlel rafinér skla Sylvestr Heinrich s rodinou.[7] Během 19. století nějaký čas sloužil objekt také jako zájezdní hostinec a přípřežní (přepřahací) poštovní stanice.[6] Tzv. sklářským domem se objekt stal od roku 1918, kdy přešel do vlastnictví pobočky vídeňské firmy J. & L. Lobmeyr.[p. 6] Ta zde vybudovala a provozovala rytecké a brusičské dílny.[6] Objekt náležel pobočce firmy J. & L. Lobmeyr až do roku 1948.[7][p. 7] I po zestátnění v Československu po únoru 1948 tu pracovali umělečtí řemeslníci až do počátku 60. let 20. století, tedy do doby, kdy se původní atelier J. & L. Lobmeyr stal jedním z provozů skláren v Novém Boru.[7] Poslední vlastník objektu n. p. Lustry převedl vlastnictví budovy na Městský národní výbor Kamenický Šenov po roce 1965, kdy byla budova zvolena jako nové sídlo pro šenovské muzeum skla.[7] Poté prošel objekt důkladnou rekonstrukcí a od roku 1968 slouží jako Muzeum skla.[6][p. 2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Objekt patrně pochází z roku 1769[6]; pramen[4] ale uvádí rok 1772
  2. ↑ a b Pramen[5] uvádí, že Muzeum skla bylo otevřeno v červenci 1949 v objektu, který je předmětem tohoto hesla. Toto tvrzení ale není zjevně pravdivé.
  3. ↑ Katalogové číslo: 1000163799; kulturní památka – rejstříkové číslo ÚSKP 50373/5-5871.[2] Díky pozdně barokní architektuře, kulturně–historickému backgroundu a jistému „sklářskému“ geniu loci je areál domu velmi historicky ceněný.[6] Kromě budovy samotné jsou památkově zajímavé dochované sklípky a ohradní zeď v těsné blízkosti objektu.[6]
  4. ↑ Johan Franz Vogel (* 1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) byl obchodník se sklem, který v Kamenickém Šenově a jeho okolí dával práci více než 160 lidem. (Obrat jeho prosperující firmy činil 200 tisíc zlatých za rok.) V někdejším jeho domě, kde bydlela od roku 1769 Vogelova rodina, sídlí dnes (2022) ve městě sklářské muzeum v jehož muzejních sbírkách je také uložena část produkce Vogelovy firmy. V roce 1815 namaloval jeho bratr Anton Ignaz Vogel akvarelový obraz zobrazující úmrtí Franze Vogela (malba se dochovala ve sbírce Petera Ratha z Vídně).[8]
  5. ↑ Na Starém šenovském hřbitově se nachází náhrobek Josepha Zahna (10. října 1812 – 19. července 1862). Josef Zahn byl významný sklářský podnikatel, obchodník, majitel sklářské a hotelové firmy (Joseph Zahn & Co.) a dlouholetý starosta Kamenického Šenova. Josef Zahn patřil k iniciátorům a zakladatelům šenovské sklářské školy. Díky svým schopnostem se významnou měrou podílel na rozmachu průmyslu Kamenického Šenova.[9][10]
  6. ↑ Sklářské (a exportní) domy jsou charakteristické pro podhůří Lužických a Jizerských hor, tedy pro oblast, kam byla lokalizována nejstarší tradice výroby, broušení, zušlechťování skla a obchodování se sklářskými výrobky.[6]
  7. ↑ Pramen[4] uvádí, že pobočka vídeňské firmy J. & L. Lobmeyr v objektu sídlila v letech 1918 až 1951.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Osvobození č.p. 69; Kamenický Šenov [online]. web: [cit. 2022-02-11]. Katalog. číslo: 1000163799; měšťanský dům, baroko; exportní dům, klasicistní komplex z přelomu 18. a 19. století. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Liberecký kraj, okres Česká Lípa, Kamenický Šenov, Kamenický Šenov, Osvobození č.p. 69 [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Sklářské muzeum Kamenický Šenov (Osvobození 69, 471 14 Kamenický Šenov, Česko) [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. 1. vyd. Děčín; Město Kamenický Šenov: PolArt, 2013. 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87286-17-3. S. 87. Souběžný německý text; Obsahuje bibliografii. 
  5. ↑ a b c d Kamenický Šenov [online]. web: Lužické a Žitavské hory [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g Kamenický Šenov, měšťanský dům s areálem. Rozhodnutí o prohlášení za KP [online]. web: MIS (metainformační systém) národního památkového ústavu (NPÚ), 2001-03-27 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h Budova (Muzea skla) [online]. web: Muzeum skla (Kamenický Šenov), oficiální stránky [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Franz Vogel (*1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) [online]. web: Vlastivědný spolek Českolipska [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Českoněmecký fond budoucnosti přispěl na restaurování Starého hřbitova! [online]. Šenovské listy 1,2-2016-opravené - Město Kamenický Šenov; strana 1 [cit. 2022-02-12]. Šenovské listy; Číslo 1,2; Ročník 18; leden, únor 2016; Vydává město Kamenický Šenov. Dostupné online. 
  10. ↑ Restaurování náhrobku Josepha Zahna [online]. web: SONOW občanský spolek [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. Vydání 1. Děčín: Město Kamenický Šenov v nakladatelství PolArt, 2013; 175 stran; strana 87; ISBN 978-80-87286-17-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muzeum_skla_(Kamenický_Šenov)&oldid=23575489“