Monofyzitismus
Monofyzitismus (z řeckého μόνος monos jeden + φύσις fysis přirozenost) je christologický názor, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost a že tedy nelze rozlišovat "mezi Otcem a Synem a mezi božstvím a lidstvím v Kristu" [1]. Opačný názor představují vyjádření Chalkedonského a Druhého konstantinopolského koncilu, které zastávají nauku o dvou přirozenostech v Kristu, totiž přirozenosti božské a lidské. Z pohledu církví, které uznávají první čtyři ekumenické koncily (tj. zvláště katolické a pravoslavné církve), představuje monofyzitismus herezi.
Představitelem monofyzitismu, odsouzeným též Chalkedonským koncilem, byl Eutychés. V dalším staletí se z monofyzitismu vyvinul monotheletismus, který se pokoušel nalézt střední pozici mezi výroky Chalkedonského koncilu a monofyzity. Stoupenci koncilu však i toto řešení zavrhli, a to přes snahy byzantských císařů dosáhnout v této otázce církevní jednoty. Monotheletismus pak zastávala zvláště maronitská církev, a to až do doby, kdy znovu nastolila církevní společenství s katolickou církví.
Monofyzitské církve
Monofyzitské církve existují až dodnes, a to zvláště v zemích Blízkého východu a jsou považovány za součást tzv. orientálních církví.
Reference
- ↑ HALÍK, Tomáš. Dotkni se ran. Praha: Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-979-9. S. 31.
