Mannheimský dvorní orchestr
| Mannheimský dvorní orchestr | |
|---|---|
 Mannheimský zámek na rytině z roku 1725 | |
| Základní informace | |
| Aktivní roky | od 1952 |
| Web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mannheimský dvorní orchestr (německy Kurpfälzisches Kammerorchester - Komorní orchestr falckého kurfiřtství) byl pravděpodobně nejvýznamnějším hudebním tělesem 18. století. Jeho činnost totiž iniciovala vznik tzv. Mannheimské školy, jejíž tvorba dala definitivní podobu hudebnímu klasicismu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Orchestr vznikl po roce 1720 z iniciativy kurfiřta Karla Filipa a svého největšího významu dosáhl za panování jeho následníka Karla Teodora příchodem koncertního mistra, významného českého skladatele Jana Václava Stamice. Členy orchestru tehdy byli vynikající hudebníci z různých zemí, především z Čech, Itálie, Francie a Německa.[1] Nejvýznamnějšími členy byli čeští hudebníci František Xaver Richter, Antonín Fils, Jiří Čart a Stamicovi synové Karel a Antonín, Ital Carlo Giuseppe Toeschi a Němec Johann Christian Cannabich.[2][3]
Mannheimská hudební škola[editovat | editovat zdroj]
Styl Mannheimské školy se vyvíjel spolu s úrovní orchestru. Mezinárodní obsazení bylo příčinou stylové konfrontace různých přístupů, mnohotvárnosti pracovních technik a vzájemného ovlivnění, což mělo výrazný vliv na vznik nových myšlenek – mění se stavba hudební skladby a celková forma se stává dramatickou. Základním přínosem byly:
- důraz na plynulou dynamiku hudební skladby
- nová formální struktura skladby (především cyklické – symfonie)
- vytváření moderní orchestrální disciplíny
- použití nových zvukových odstínů a nástrojů v orchestru.
Jan Václav Stamic jako první dokázal všechny nové prvky stmelit, dát jim pevný řád a důsledně je uplatňovat. Orchestr měl původně 46 členů, později byl rozšířen na 52 hráčů, přičemž houslová sekce měla 7 až 19 členů. Zdůraznil význam dechových nástrojů. Do orchestru zavedl horny a klarinety a tím dosáhl nového zabarvení hudby.[4] Vznikl tak malý klasický orchestr, v jehož čele stál dirigent.[3] Dynamickými odstíny a střídáním tónin a temp dosahoval neobyčejné plastičnosti hudby. Bohatá skladatelská činnost členů orchestru školy trvala až do konce 18. století a přesahuje ještě do století devatenáctého. Mannheimský orchestr dosáhl v dané době takové pověsti, že domovské město bylo označováno za „muzikantské Athény Němců“.[1] Jeho činnost sice pokračovala i v období romantismu, ale přestože vychoval řadu skladatelských osobností, vlastní produkce zpovrchněla a stala se manýristickou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LUKAČINA, Ivan. Teorie a provozovací praxe staré hudby [online]. Brno: MU, 2014 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online.
- ↑ DEJMALOVÁ, Růžena. Stamicovské tradice na havlíčkobrodsku [online]. Olomouc: diplomová práce UP, 2008 [cit. 2019-10-04]. › apcmp6 › dpcel Dostupné online.
- ↑ a b HANUŠ, Miroslav. Český muzikant Jan Václav Stamic (1717-1757). 1.. vyd. Pardubice: Východočeské muzeum a Historický klub, 1997. ISBN 80-86046-19-2. S. 53–56.
- ↑ BASTLOVÁ, Jitka. STAMICOVÉ z německobrodského rodu. Havlíčkův Brod: Město Havlíčkův Brod, 2017. ISBN 978-80-270-1548-1. S. 126.
