Mandloň obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mandloň obecná

Mandloň obecná
Mandloň obecná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: slivoň (Prunus)
Binomické jméno
Amygdalus communis

Mandloň obecná (Amygdalus communis L.) je strom z rozsáhlého rodu Prunus, kam patří také broskvoň, třešeň nebo švestka.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 metrů. Vytváří široké, mírně převislé, zahuštěné koruny. Stromy rostou velmi bujně ve školce i na trvalém stanovišti. Koruny tvoří zahuštěně, ve tvaru kruhové výseče. Stromy rostou středně bujně.

Větve a letorosty[editovat | editovat zdroj]

Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru, v pozdějším věku jsou jejich konce mírně převislé. letorosty jsou středně dlouhé, v plné plodnosti krátké a tenké, zprvu zeleně, pak do hněda zbarvené. Lenticely jsou světlé, ve větším množství, mírně patrné.Kosterní větve vyrůstají pod úhlem 60°. Jsou rovné, horní převisají. dosti dobře se rozvětvují.Letorosty jsou dlouhé, světle šedozelené, na sluneční straně načervenalé.

Květy[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou velké (průměr 3,5 cm). Korunní plátky jsou opakvejčité. Barvu mají bílou až narůžovělou, nepřekrývají se nebo se jen mírně překrývají. Čnělka je středně silná, delší než tyčinky. Semeník je protáhlý, mírně plstnatý. Vnitřní strana kalichu je žlutá až oranžová, vnější strana je tmavě zelená až nafialovělá. Květy jsou velké (průměr 3,2cm), téměř bílé. Čnělka dosahuje dvou třetin délky tyčinek.

Plody[editovat | editovat zdroj]

Plodem mandloně je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem.

Květy mandloně

Kategorie Prunus dulcis ve Wikimedia Commons

Rubina plodu[editovat | editovat zdroj]

Je silná, s drobnými tečkami. V době zralosti se zbarvuje do hnědofialova a otevírá se. Pecky se dobře vylupují. Rubina je tmavě zelená.

Skořápka[editovat | editovat zdroj]

Skořápka jednoho druhu je polopapírová, zvrásnělá, korkovitá, světle hnědé až šedohnědé barvy. Luštitelnost jádra je dobrá. Skořápka jiného druhu je pevná, okraj jejích polovin je středně výrazný. Povrch je drsný s malými prohlubněmi. Barvu má světle hnědou.

Požadavky na stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Skořápce se nejlépe daří v otevřené poloze v teplých propustných půdách, které jsou dobře zásobeny živinami a přiměřeně vláhou. Nesnášejí půdy s kyselou reakcí a vysokou hladinou podzemní vody.

Přednosti[editovat | editovat zdroj]

Dobrá a brzká plodnost, kvalitní plody s velkým jádrem a dobrou skladovatelností. Zdravý růst stromů, otužilost v době květu, vhodnost pro mechanizovanou sklizeň, vhodnost pecek pro mechanické vylušťování, v době zrání není poškozována ptactvem.

Nedostatky[editovat | editovat zdroj]

Pozdní zralost, střídavá plodnost, cizosprašnost, menší podíl jádra na celkové hmotnosti pecky.