Přeskočit na obsah

Ludvík Hainz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík Hainz
Ludvík Hainz (kreslil Jan Vilímek r. 1884)
Ludvík Hainz (kreslil Jan Vilímek r. 1884)
Narození30. března 1847 nebo 5. dubna 1847
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. května 1893 (ve věku 46 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníhodinář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Hainz (5. dubna 1847 Praha[1]20. května 1893 Praha[2]) byl pražský hodinář, podnikatel a orlojník.

Život a působení

[editovat | editovat zdroj]
Otec Ludvík Hainz starší (Národní album, 1899)

Narodil se v rodině Ludvíka Hainze (1815–1875), jednoho z nejlepších pražských hodinářů, a v jeho dílně na Staroměstském náměstí se také vyučil.[3]

Firma L.Hainz byla založena Ludvíkem Hainzem v roce 1836.

Zajímavost: telefonní číslo do firmy na Staroměstské náměstí v Praze v roce 1889 bylo č. 282.

Odjel na zkušenou do Švýcarska, kde samostatně vyráběl kapesní hodinky. Po návratu do Prahy roku 1866 se s otcem podílel na opravě Staroměstského orloje, o nějž se otcova firma starala. Po otcově smrti roku 1875 firmu převzal a rozšířil o továrnu na kyvadlové a věžní hodiny, jednu z největších v Rakousku. Vyráběl klasické pendlovky velmi dobré kvality a za jeho života se v továrně vyrobilo přes 300 věžních hodin, které se vyvážely do celé Evropy.[4] Byl také staroměstským radním a členem představenstva Sboru pro vystavění Národního divadla v Praze.

Zemřel roku 1893 v Praze ve věku 46 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Činnost firmy L.Hainz se datuje až dodnes (2023).

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  3. S. Michal, Hodinářství, str. 248.
  4. Ottův slovník naučný, heslo Hainz, Ludvík.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MARTÍNEK, Zdeněk. Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II. Vyd. 1. [Nové Město nad Metují]: ELTON hodinářská, 2009. 245 s., [8] s. barev. obr. příl. Studie z historie techniky a průmyslu; sv. 3. ISBN 978-80-86413-63-1. S. 17–22.
  • S. Michal, Hodinářství a hodináři v českých zemích. Praha: Libri 2002.
  • Ottův slovník naučný, heslo Hainz, Ludvík. Sv. 10, str. 747

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]