Liběvice
| Liběvice | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Horní Kozolupy,  Česko |
| Souřadnice | 49°49′27,33″ s. š., 12°54′51,88″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Liběvice jsou zaniklá vesnice s tvrzištěm, která stávala jihozápadně od Horních Kozolup v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Existenci vsi je doložena v první polovině dvanáctého století, kdy bývala v držení kladrubského kláštera. Před polovinou třináctého století se stala šlechtickým majetkem a zanikla po husitských válkách. Později vesnici nahradil hospodářský dvůr, na jehož místě byla postavena novodobá hájovna.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice byl odvozen ze slova Ľubějovici, tj. lidé Ľubějovi. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Lubewice (1186), Libewich (okolo roku 1235), Lubeuici (okolo roku 1239), Lybowicz (1379), Lybyeyowicz (1406), „w Libiwiczych“ (1543) a Liběvice nebo německy Libitzen (1848).[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Krajina v okolí vesnice byla součástí drobné raně středověké sídelní enklávy. Jediným známým pozůstatkem vsi je tvrziště objevené v roce 2016.[2] Vesnice existovala už ve dvanáctém století. První písemná zmínka z roku 1183 bývá považována za falzum kladrubského kláštera.[3][4] Listina, která uvádí desátkovou imunitu všech klášterních újezdů a vsí, s výjimkou krašovského újezdu a vsi Lebevnice, je však nejspíše věcně správná. Z rozboru pramenů vyplývá, že klášter vesnici získal mezi lety 1148–1183.[5]
Liběvice klášteru patřily ještě v letech 1234–1235, ale opat Reinher je ještě před lety 1246–1248 vyměnil spolu s Líněmi za část Touškova a Myslinky. Vesnice se stala majetkem Zdeslava z Malesic, který byl synem jakéhosi klášterního bojovníka Ratmíra. Roku 1379 Liběvice spolu se Slavicemi a Cebiví patřily jakémusi Hrdiborovi. Jan Drzdéř z Hrádku si je roce 1543 nechal s Cebiví zapsat do obnovených zemských desek, přičemž Liběvice byly uvedeny jako pustá ves.[5]
Liběvické pozemky byly rozděleny mezi Horní Kozolupy a Černošín a samotnou vesnici nahradil hospodářský dvůr, který existoval ještě na začátku devatenáctého století.[5] V první polovině dvacátého století byla postavena hájovna, jejíž jméno připomíná existenci původní vsi.[6]
Tvrziště[editovat | editovat zdroj]
Tvrziště se nachází 150 metrů východně od liběvické hájovny, od níž je odděluje Luční potok a zaniklý rybník. V terénu se projevuje jako nepatrný okrouhlý val s průměrem asi 35 metrů, který obepíná torzo středového pahorku s průměrem asi deset metrů. Tvrziště je narušeno mezními pásy mladší mladší plužiny. Místo je porostlé mladou doubravou, ale v devatenáctém století na místě bývalo pole a pozemek byl nezalesněný ještě v polovině dvacátého století.[2] Magnetometrickým měřením byla doložena existence příkopu a zástavby na ploše centrálního pahorku.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Libívice, s. 591.
- ↑ a b NOVÁČEK, Karel; JOHN, Jan; ŠEBKOVÁ, Kateřina. Liběvice – zaniklá vesnice s tvrzí u Černošína. In: Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2016. Dále jen Nováček, John, Šebková (2016). ISSN 1804-2953. Svazek 10. S. 150.
- ↑ Nováček, John, Šebková (2016), s. 152.
- ↑ NOVÁČEK, Karel. Kladrubský klášter 1115–1421. Osídlení – architektura – artefakty. Fakulta filozofická Západočeské univerzity: Scriptorium, 210. 376 s. ISBN 978-80-87271-18-6. S. 131.
- ↑ a b c Nováček, John, Šebková (2016), s. 153.
- ↑ Nováček, John, Šebková (2016), s. 154.
- ↑ Nováček, John, Šebková (2016), s. 151.