Lagaš

Starověká; Mezopotámie
Dějiny Mezopotámie; Eufrat – Tigris
Sumer
	Eridu – Kiš – Uruk – Ur; Lagaš – Nippur
Elam
	Súsy – Anšan
Akkadská říše
	Akkad – Mari
Amorité
	Isin – Larsa – Ekallatum
Babylonie – Novobabylonská říše
	Babylón – Borsippa – Chaldea ; Přímořská říše
Asýrie – Novoasyrská říše
	Aššúr – Nimrud; Dúr Šarrukín – Ninive
Chetité – Kassité – Churrité; Aramejci – Gutejci; Urartu – Mitanni
Chronologie panovníků
	Sumer ; Akkad ; Asýrie; Babylonie
Mytologie a literatura
	Enúma eliš – Gilgameš ; Marduk – Aššúr – Sín ; Enlil – Anunnaki
Jazyky
	Sumerština – Elamština
	Akkadština – Aramejština
	Churritština – Chetitština

Lagaš byl sumerský městský stát v jižní Mezopotámii, jeden z nejstarších států Sumeru a Babylonie. V současnosti archeologická lokalita Tell el-Hiba v Iráku.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Začátky Lagaše sahají do 4. tisíciletí př. n. l., vrchol dosáhl v druhé polovině 3. tisíciletí před Kr. V polovině 3. tisíciletí bojoval se sousedními městskými státy Ummou a Urukem, což vedlo k jeho zničení. Dostal se do sféry Staroakkadské říše (Sargon I. Akkadský a jeho vnuk Narám-Sín).

Po zániku Staroakkadské říše po smrti Nárámsína, Lagaš obnovil svou moc a stal se jedním z vedoucích sumerských států své doby. Jeho vedoucí úlohu uznávali další státy v oblasti, především Eridu, Ur, Nippur, Adab, Uruk, Bad-tibira. Jeho vládcem se stal Gudea (2246–2226 př. n. l.), který nechal budovat chrámy a přiděloval jim půdu, obnovoval staré zavlažovací kanály a komunikace. Zachovalo se několik jeho soch, na kterých nápisy hlásají jeho oddanost bohům, vystupuje jako pečlivý hospodář.

Význam Lagaše upadl za vlády III. dynastie z Uru (2111–2003 před Kr.).

Archeologický výzkum[editovat | editovat zdroj]

Ruiny Lagaše objevil francouzský konzul Ernest de Sarzec, který je zkoumal až do své smrti v roce 1901. Další francouzské výzkumy vedli Henri de Genouillac (1929–1931) a André Parrot (1931–1933). Pokračoval v nich Gaston Cros. V současnosti se vedou archeologické výzkumy ve dvou částech: na místě chrámu, zasvěceného E-Ninnovi a Ningirsuovi.

Významné nálezy[editovat | editovat zdroj]

Zachovaly se sochy krále Gudey, jeho votívní a darovací klínové texty.
Sumerských plastik se dochovalo velice málo. Výjimku tvoří malé plakety z jílu s různými náměty z mytologie i běžného života. Jedna z nejslavnějších z tohoto města zpodobňuje kojící matku, jež je prototypem všech mladších vyobrazení žen, označovaných jako „madony“. Plastika vyniká jemností a realistickými rysy. K vyzývavému oblečení babylonských kněžek patřila odhalená ňadra a někdy průhledný oděv, skrze který si bylo možno prohlédnout celé tělo.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

E. de Sarzec, Découvertes en Chaldée (1887).
A. Parrot, Tello, vingt campagnes des fouilles (1877–1933), (Paris 1948).
Donald P. Hansen, Al-Hiba, 1968-1969, a Preliminary Report, Artibus Asiae (1970).
Encyklopedie starověkého Předního Východu. Praha 1999
Vondruška, Vlastimil - Intimní historie; Moba; 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lagaš na Wikimedia Commons
Fotografie z naleziště Archivováno 10. 6. 2010 na Wayback Machine.