LIBIS KB-6 Matajur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
LIBIS KB-6 Matajur
KB-6 Matajur
KB-6 Matajur
Určeníturistický sportovní letoun
PůvodSocialistická republika Slovinsko
VýrobceLetov-Libis
První let4. června 1952
Zařazeno1952
UživatelJugoslávie
Vyrobeno kusů20
VariantyKB-6 Matajur, KB-6T Matajur-Trised, LIBIS 160
Další vývojLIBIS 180
Některá data mohou pocházet z datové položky.

LIBIS KB-6 Matajur byl jugoslávský dvoumístný, později třímístný lehký jednoplošník z padesátých let navržený institutem LIBIS (Letecký institut Branko Ivanuš Slovinsko) z Lublaně.[1] Byl pojmenován podle památné hory Matajur (1642 m n. m.) na hranicích mezi Slovinskem a Itálií.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Projektová kancelář LIBIS (L -Letalski I-inštitut B-Branko I-Ivanuš S-Slovenija) sdružovala od roku 1947 učitele a studenty lublaňské Vyšší technické školy. KB v názvu letounu znamená: K-konstrukcijski B-biro (konstrukční kancelář). V této kanceláři pod vedením Marjana Slanovce byl konstruktéry v čele s ing. Dušanem Cenerem a za podpory prof. dr. Antona Kuhlje v letech 1951/52 navržen KB-6 Matajur - dvousedadlový lehký turisticko-sportovní letoun.[2] Poprvé vzlétl na Moščanském letišti Brnik v Lublani 4. června 1952 pilotován pplk. Zlatko Rendulićem.[3] Po úspěšném dokončení zkoušek byla v roce 1953 zahájena výroba v letecké dílně Letov-Libis v Lublani. Bylo to první sportovní letadlo vytvořené ve Slovinsku po druhé světové válce. Letadlo bylo vyráběno pro použití v aeroklubech až do poloviny šedesátých let.[4]

Libis 180, který měl nahradit KB-6 Matajur, bohužel nedosáhl popularity svého předchůdce a byl provozován pouze sedm let, od roku 1966 do roku 1973. Sedm z devíti vyrobených letounů skončilo nehodami a ve všech případech byl hlavní příčinou lidský faktor.[5]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

KB-6 byl používán jako cvičný a sportovní, turistický letoun. Byl to konzolový dolnoplošník s pevným podvozkem a ocasním kolem. Měl uzavřený, dvoumístný kokpit se zdvojeným řízením. Pilot a žák (cestující) seděli vedle sebe. Letadlo bylo smíšené konstrukce, převážně ze dřeva. Profil křídla dle NACA 2415. V roce 1954 byl zaveden třísedadlový model a v roce 1955 byl letoun modernizován do verze LIBIS 160.[2]

Mimo prototypu byl letoun od roku 1953 poháněn v licenci vyráběným motorem Walter/IMR Minor Ј-W-6/III z továrny "21. května", Industrija Motora Rakovica (srbsky Индустрија Мотора Раковица, ИМР) z Bělehradu.[6] První letoun s motorem Walter byl zanesen do leteckého rejstříku na podzim 1953 s imatrikulací YU-CET.[3]

Použití[editovat | editovat zdroj]

V roce 1953 byla zahájena výroba v malém měřítku. V roce 1954 se objevilo třímístné provedení. Později byla vyráběna varianta LIBIS 160. Letadlo bylo hodnoceno jako vhodné pro základní výcvik pilotů, protože bylo stabilní a snadno ovladatelné během všech fází letu. Obě hlavní verze byly použity i pro leteckou akrobacii, vlečení kluzáků a pro seskoky parašutistů. Letoun nebyl jugoslávským letectvem nikdy využit, přestože šest letounů bylo zapsáno do jugoslávského civilního registru. Všechny vyrobené exempláře byly použity výhradně ve slovinské letecké asociaci.[7]

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

V bělehradské leteckém muzeu je vystaven letoun výr. č. 177 s imatrikulací YU-CFD. Až do ukončení provozu se využíval v Aeroklubu Celje, odkud byl v roce 1968 převzat do muzejní sbírky.[7]

Varinaty[editovat | editovat zdroj]

  • KB-6 Matajur - základní dvoumístná varianta poháněná čtyřválcovým řadovým motorem Rene (Regnier) 4L.00 o výkonu 135 k (101 kW), postaven jeden letoun
  • KB-6T Matajur-Trised - třímístná verze poháněná šestiválcovým řadovým licenčním motorem Walter Minor 6 (IMR Minor Ј-W-6/III) 160 k (120 kW), postaveno osm letounů.
  • LIBIS 160 - následně vyvinutá verze z KB-6T se šípovitou svislou ocasní plochou, postaveno 11 letounů

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
    • Slovinská letecká asociace mj. YU-CEW (Letalski center Maribor)[8], YU-CFD (Aeroklub Celje)[7]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[2][9]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 222 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Přistávací rychlost: 88 km/h
  • Praktický dostup: 4 500 m
  • Dolet: 820 km
  • Stoupavost: 3,5 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LIBIS KB-6 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TAYLOR, John W R (1964). Jane's All the World's Aircraft 1964-65. London: Sampson Low, Marston & Co. Ltd., p. 335
  2. ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Jugoslávská letadla. Křídla vlasti. 1956-04-17, roč. 1956, čís. 8, s. 242–244. Dostupné online. 
  3. ↑ a b GRČAR, Stane. KB-6 matajur, Kako smo ga ustvarjali (slovinsky) [online]. peterkarner.webs.com [cit. 2019-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-29. 
  4. ↑ KB-6 Matajur [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2019 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ KB - 6 Libis 180 [online]. Maribor: aeros.si [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Walter / IMR Minor J-W-6/III [online]. Bělehrad: muzejvazduhoplovstva.org.rs [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c KB-6 Matajur [online]. Bělehrad: muzejvazduhoplovstva.org.rs [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zgodovina letalstva v Mariboru (Historie letectví v Mariboru) [online]. Maribor: Letalski Center Maribor [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ BRIDGMAN, Leonard (ed.) (1953). Jane's All The World's Aircraft 1953-54. London: Jane's All the World's Aircraft Publishing Co. Ltd.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=LIBIS_KB-6_Matajur&oldid=23323861“