Kraniosakrální biodynamika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kraniosakrální biodynamika či kraniosakrální terapie je směr alternativní medicíny označovaný jako pseudověda. Koncept kraniosakrální biodynamiky je založen na práci s přirozenými životními silami, které údajně uspořádávají a udržují formu a funkci organismu. Tento přístup má pomáhat systému, aniž by do něho zasahoval. Jeho cílem není v první řadě opravit strukturu, ale podporovat ty síly, které jsou základem správné funkce všech systémů člověka. Dle studie, kterou mezi odborníky provedl John Nocross, jde o pravděpodobně zdiskreditovanou metodu léčby.[1]

Postup[editovat | editovat zdroj]

Sezení trvá asi dvě hodiny času, který pacient stráví prací na svém systému, nerušen okolním světem. V úvodu absolvuje krátký rozhovor, který terapeutovi poslouží k zjištění jeho současného zdravotního stavu. Klient je přiveden do kontaktu se svým tělem, jsou nalezeny zdroje, ze kterých může čerpat klid a vitální síly. Vlastní ošetření se odehrává vleže na masážním lehátku, klient zůstává oblečený, je přikrytý příjemnou, měkkou dekou. Terapeut usedne na židli a po krátkém ztišení položí zlehka ruce na některou část těla klienta. Je důležité, aby se klient cítil příjemně a pohodlně. Může proces podpořit tím, že bude svým vědomím bděle přítomen v těle, nebude následovat poletující myšlenky a pokusí se neusnout, což je ovšem někdy velmi těžké. Pokud je to potřeba, může s terapeutem komunikovat.

Během sezení se terapeut prostřednictvím tzv. sjednoceného pole vnímání údajně kontaktuje s pacientovým bytostným středem, probouzí a usměrňuje vitální, sebeúzdravné síly organismu.

Kraniosakrální biodynamika se příliš nezabývá nemocemi, ale soustředí se na projevy zdraví. Proto je v této souvislosti obtížné mluvit o tom, pro které diagnózy je terapie vhodná. Obecně lze říci, že cílem ošetření má být:

  • navázání kontaktu se svým tělem
  • relaxace a hluboký odpočinek
  • čerpání potence, obnova vitálních sil
  • rozpouštění traumatických ložisek, čištění systému

Potence, vitální energie, která udržuje život a obnovuje funkce systému, je síla, která má podle zastánců této metody svoji inteligenci. Sama rozhoduje o tom, na kterém místě systému bude působit. Úlohou terapeuta je vytvořit vědomé, bezpečné pole, které umožní potenci aktivovat se a zahájit sebeúzdravné procesy. Terapeut údajně má nástroje k tomu, aby navázal kontakt se systémem klienta, detekoval vnitřní pohyby systému, které potence vyvolává a jejich kvalitu a poskytl potenci vědomou podporu v místě jejího působení. Sám do systému klienta nic nevkládá, na žádné části těla nepůsobí. Je pouze přítomen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kraniosakrální práci s tělem vyvinul na počátku 20. století americký osteopat Dr. W. Sutherland, žák zakladatele osteopatie Dr. A. Stilla, na základě svých experimentů a zkušeností. Vytvořil model a teorii o tom, jak centrální systém mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou) a jejich pohyb v tekutinách ovlivňuje lidskou bytost. Zjistil, že lebeční kosti ve skutečnosti nejsou srostlé, ale že se pohybují a že tento pohyb indikuje respirační (dechový) systém. Pracoval s lebkou a jednotlivými pohybujícími se lebečními kostmi, s membránami a také s prouděním mozkomíšního moku. Později obrátil svoji pozornost k síle, která je toho všeho původem, která pohybuje potencí (bioenergií), tekutinami, tkáněmi a kostmi. Tyto pohyby jsou způsobeny pohybem základní životní síly, kterou nazval Dech života. Jsou projevem základních samoléčivých a samoregulačních sil v těle.

O rozšíření tzv. kraniální osteopatie se zasloužili Sutherlandovi studenti, např. Dr. R. Becker. Velkou zásluhu o rozšíření dovedností kraniosakrální terapie i mezi laickou veřejnost má od 80. let Dr. John Upledger, který je objevitelem Kraniosakrálního rytmu a jehož přístup k terapii se převážně označuje jako tzv. biomechanický. K dnešnímu vývoji kraniosakrální biodynamiky přispěli současní učitelé, např. Dr. Jim Jealous, Michael Kern a především Franklyn Sills. Pozornost zasluhuje i Bhadrena Tschumi Gemin, zakladatelka mezinárodního Institutu CranioSacral Balancing ICSB a její manžel Kavi Gemin ze Švýcarska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice. říjen 2006, roč. 37, čís. 5, s. 517-518. ISSN 0735-7028. DOI:10.1037/0735-7028.37.5.515.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • John E. Upledger: Ty a tvůj skrytý lékař. Česky Modrý klíč, Praha 2000
  • John E. Upledger, Jon D. Vredevoogd: Kraniosakrální terapie. Česky Poznání, Praha 2004
  • Roger Gilchrist: Kraniosakrální biodynamika. Česky MAITREA a.s., Praha 2010
  • Franklin Sills: Základy kraniosakrální biodynamiky. Poznání, Praha 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]