Fyzikální vyšetření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poslech (auskultace) novorozence

Fyzikální vyšetření je vyšetření pacienta lékařem jen pomocí vlastních smyslů a jednoduchých pomůcek. Lékař by měl systematicky vyšetřit jednotlivé orgánové systémy a zaznamenávat přítomnost i nepřítomnost specifických příznaků. Ta část chorobopisu, do které se zaznamenávají výsledky fyzikálního vyšetření pacienta, se nazývá status praesens.

Technika fyzikálního vyšetření[editovat | editovat zdroj]

Základem fyzikálního vyšetření je postup čtyř P:

  • Pohled (Aspekce, Inspekce)
  • Poslech (Auskultace)
  • Poklep (Perkuze)
  • Prohmat (Palpace)

Důležitou informaci však může přinášet i jiný smysl, např. čich. Během vyšetření musí pacient sdělovat své pocity. Klidová bolest v některé oblasti je stejně důležitá jako její charakter a změny v průběhu vyšetření.

Celkové hodnocení pacienta[editovat | editovat zdroj]

Hodnotí se celkový vzhled pacienta, držení těla a charakter chůze. Součástí hodnocení je i měření krevního tlaku, měření tělesné teploty, stanovení výšky a váhy a výpočet BMI. Pokud pacient trpí bolestmi, je důležitým údajem jejich charakter a změny v závislosti na poloze nemocného. V případě, že jde o nepohyblivého pacienta, je důležité zjistit, zda leží na lůžku pasivně, nebo zda je schopen udržet určitou polohu. Orientačně se hodnotí i psychické vlastnosti a poruchy nemocného, např. orientace místem, časem a osobou, výrazně agresivní nebo depresivní chování nebo poruchy intelektu.

Aspekce[editovat | editovat zdroj]

Pohledem se hodnotí celková konfigurace vyšetřované oblasti, její barevné změny, charakter ochlupení, přítomnost jizev a výrůstků.

Auskultace[editovat | editovat zdroj]

Při auskultaci, obvykle pomocí fonendoskopu, se hodnotí především činnost dýchací, oběhové a trávicí soustavy. Pohyb vzduchu, krve nebo tráveniny se projevuje jako slabé šelesty, které lze hodnotit ve vztahu k poruchám činnosti vnitřních orgánů.

Perkuze[editovat | editovat zdroj]

Poklepem se hodnotí charakter náplně pod povrchem těla. Dnes se používá prakticky jen poklep nepřímý, kdy vyšetřující přiloží na tělo pacienta prst jedné ruky a poklepává na něj prstem druhé ruky. Podle charakteru zvuku lze usuzovat na to, zda je pod povrchem těla plyn, tekutina nebo pevné orgány. Při perkuzi se hodnotí i případná bolestivost vyvolaná otřesy. Perkuzí se vyšetřuje především břicho, a plíce dříve se perkuzí zjišťovaly i rozměry srdce při srdečním selhávání. V traumatologii se používá poklep v diagnostice některých typů fraktur a luxací.

Palpace[editovat | editovat zdroj]

Palpací se vyšetřují prakticky všechny části těla. Hodnotí se konzistence, napětí a bolestivost palpované krajiny. Pátrá se po přítomnosti nezvyklých tuhých oblastí (tzv. rezistencí). Někdy se používá povrchová palpace hodnotící napětí a charakter povrchové části těla (např. břišní stěny) a hluboká palpace cílená na orgány v hloubce.


Klinické zkoušky[editovat | editovat zdroj]

Součástí fyzikálního vyšetření je i pátrání po přítomnosti některých poměrně specifických příznaků vyvolatelných jednoduchými manévry.

Postup fyzikálního vyšetření[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Status praesens

Při základním (obvykle nazývaném interním či internistickém) fyzikálním vyšetření se postupuje obvykle systematicky:

  1. Celkový vzhled nemocného - nejlépe se hodnotí na vysvlečeném nemocném.
  2. Hlava - konfigurace, změny na kůži a v dutině ústní, hodnocení smyslů
  3. Krk - konfigurace, změny na kůži, pohyblivost, hmatnost štítné žlázy, palpací s poslechem krkavic
  4. Hrudník - konfigurace, tvar koše, změny na kůži, poklepem a poslechem plíce, poslechem a pohlatem srdce
  5. Břicho - konfigurace, změny na kůži, pohledem postup dechové vlny, poslechem činnost trávicí soustavy, poklep, povrchová i hluboká palpace
  6. Vylučovací soustava - bolestivost lehkého úderu na ledviny, aspekce vnějších pohlavních orgánů
  7. Končetiny - konfigurace, tvar kloubů, změny na kůži, pohyblivost kloubů, síla, ochlupení, pulzace tepen a stav žilního systému. Vždy se hodnotí i symetrie.

Fyzikální vyšetření v některých oborech[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální vyšetření v neurologii[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Neurologické vyšetření

Neurologické vyšetření zahrnuje základní vyšetření interní, kromě toho se pomocí jednoduchých pomůcek (špátle, baterka, jehla a neurologické kladívko) testuje funkce centrálního i periferního nervového systému a pohybového systému.

Fyzikální vyšetření v pediatrii[editovat | editovat zdroj]

V pediatrii je nezbytnou součástí fyzikálního vyšetření hodnocení psychického i motorického vývoje dítěte. V závislosti na věku se hodnotí např. obvod hlavičky, rozvoj řeči nebo vývoj pohlavních orgánů.

Fyzikální vyšetření v psychiatrii[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Psychiatrické vyšetření

V psychiatrii se obvykle vlastní fyzikální vyšetření neprování, objektem zájmu psychiatrů je

Fyzikální vyšetření v urgentní medicíně[editovat | editovat zdroj]

Základem vyšetření je rychlost a odhalení příčiny vedoucích příznaků.

Fyzikální vyšetření ve veterinární medicíně[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Veterinární vyšetření

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1. (česky) 
  • SIEGENHALTER, Walter, et al. Diferenciální diagnostika vnitřních chorob. Praha : Aventinum, 1995. ISBN 80-85277-40-9. (česky)