Šiacu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Šiacu (japonsky: 指圧, v anglickém přepise Shiatsu) znamená v překladu tlak prsty - je to japonská masážní technika, založená na východní léčební tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Šiacu má kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín šiacu.

Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905-2000), který v roce 1925 otevřel první šiacu kliniku a v roce 1940 první školu šiacu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání jeho stylu šiacu Ministerstvem zdravotnictví (1957), za tímto účelem však z něj odstranil většinu východních vlivů.

Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925-1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do šiacu znovu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu z roku 1974 a jeho styl je známý jako Zen šiacu.

V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů šiacu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a Západní Evropy[1].

Základní princip[editovat | editovat zdroj]

Šiacu pomocí protahování, tlaku nebo dotyku uvádí do pohybu energii v akupunkturních drahách a tím obnovuje energetickou rovnováhu těla. Šiacu používá širokou paletu technik – dynamické uvolňování napjatých partií i klidné užití tlaku k tonizaci prázdných míst v těle. Pracuje se prsty, dlaněmi, lokty, koleny nebo chodidly. Účinky šiacu jsou hluboce uvolňující a zároveň posilující.

Základní princip šiacu je jednoduchý – při šiacu terapeut pouze pomáhá masírovanému spojit se s léčivou schopností vlastního těla, a tak obnovit jeho zdraví. Tato práce ovlivňuje nejenom fyzické, ale i emocionální a mentální aspekty ošetřovaného.

Průběh ošetření[editovat | editovat zdroj]

Šiacu ošetření obvykle probíhá na podložce na zemi, ošetřovaný je při masáži oblečený a nepoužívají se žádné oleje ani emulze. Samotné ošetření může trvat od 45 do 90 minut, často mu předchází krátký rozhovor a po něm následuje čas na odpočinek.

Použití šiacu[editovat | editovat zdroj]

Šiacu je vhodné pro každého – i pro malé děti, těhotné ženy nebo starší lidi - pokud se klientovi přizpůsobí průběh ošetření a přihlédne se ke kontraindikacím (viz níže).

Indikace[editovat | editovat zdroj]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Šiacu, podobně jako většina východních léčebných metod, klade důraz hlavně na prevenci. Základní myšlenkou je starat se o malé zdravotní nerovnováhy (například tělesné napětí ze stresu) než přerostou ve vážnou nemoc (například žaludeční vřed).

Chronické potíže neznámého původu[editovat | editovat zdroj]

Klienti velmi často vyhledávají šiacu v případě nepříjemných stavů, u kterých západní medicína nediagnostikuje žádné konkrétní onemocnění. Příklady takovýchto stavů jsou: dlouhodobé bolesti hlavy, zad nebo kloubů, chronická únava, nespavost, menstruační potíže nebo problémy s trávením.

Psychika a rozvoj osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve východní léčebné tradici tvoří fyzické tělo, mysl a duch jeden celek. Obnovováním energetické rovnováhy šiacu ovlivňuje nejen fyzické, ale i mentální a emocionální aspekty klienta. Šiacu tak pomáhá i při psychických potížích, případně se může stát nástrojem pro všestranný rozvoj osobnosti.

Fyzická zranění[editovat | editovat zdroj]

Šiacu se jako kombinace fyzické manipulace a práce s energií hodí pro rehabilitaci následků po úrazech pohybového aparátu nebo cévních příhodách.

Vážné nemoci[editovat | editovat zdroj]

Šiacu není technika na léčení akutních stavů a vážných nemocí. Pokud má terapeut podezření na takový stav, měl by klienta poslat k lékaři. Proto také záleží na vzdělání terapeuta (viz níže školy šiacu). Na druhé straně, šiacu může klientu pomoci lépe zvládat následky intenzivní léčby (např. chemoterapie, ozařování, pooperační stavy), nebo vleklé chronické nemoci (např. vysoký krevní tlak).

Těhotenství[editovat | editovat zdroj]

Šiacu se nedoporučuje v první třetině těhotenství (viz kontraindikace). V následujících měsících může například ulevit matce od ranních nevolností, bolestí bederní páteře nebo hlavy, případně pomoci s navázaním lepšího vztahu matky a plodu. V každém případě jsou během tehotenství kontraindikovány některé akupunkturní body.

Kontraindikace[editovat | editovat zdroj]

Šiacu je obecně kontraindikováno v následujících případech[2]:

  • Akutní stav nemoci (např. chřipka) s hořečkou
  • Rakovina
  • Osteoporóza
  • První třetina těhotenství
  • Lokální kontraindikace: křečové žíly, čerstvé jizvy, ekzémy a další porušení kůže, zanícené klouby

Dále by ošetření neměl dostávat klient s plným žaludkem (krátce po jídle) ani osoba pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek.

Styly[editovat | editovat zdroj]

Během druhé poloviny dvacátého století z původního Namikoshiho stylu odvodili jeho následovníci několik odlišných škol šiacu.

  • Namikošiho styl šiacu - styl, který je v Japonsku uznaný jako oficiální terapie. Klade důraz hlavně na západní fyziologii.
  • Zen šiacu - styl šiacu, který je syntézou principů tradiční čínské medicíny a západní fyziologie a psychologie. Základním principem je vyrovnávání momentální prázdnoty a plnosti, zakladatel stylu Šizuto Masunága také uvedl prodloužení klasických akupunkturních drah.
  • Makrobiotické šiacu - zahrnuje klasické akupunkturní dráhy a také principy makrobiotiky.
  • Ohašiacu - syntéza různých stylů šiacu vytvořená Wataru Ohašim
  • Šiacu pěti elementů - spočívá hlavně v teorii Pěti elementů a zahrnuje i některé makrobiotické principy.

V posledních letech vznikají i směry rozšiřující šiacu o další aspekty. Například Shintai klade důraz na přední a zadní dráhu, Watsu je šiacu ve vodě a Tantsu přidává prvky tantry.

Právní status šiacu[editovat | editovat zdroj]

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku je šiacu státem uznáno jako oficiální a samostatná léčební metoda. Praktik šiacu v Japonsku musí mít osvědčení od Ministerstva zdravotnictví a k tomu musí absolvovat tříleté vzdělávání v rozsahu 2200 hodin na univerzitě, která je akreditována ministerstvem.

Každá země dává šiacu jiný právní status a má jiný způsob akreditování praktiků, který se často u šiacu váže nebo překrývá s masérským osvědčením, což není ideální stav, vzhledem k tomu, že šiacu je mnohem obsáhlejší disciplína než klasická masáž.

Snaha o právní uznání šiacu a standardizaci učebních osnov probíhá hlavně v USA, Kanadě a zemích EU. V Americe se na tomto procesu podílí profesná organizace American Organization for Bodywork Therapies of Asia (AOBTA), v Evropě Evropská Federace Shiatsu (European Shiatsu Federation - ESF).

V České republice[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání a školy šiacu[editovat | editovat zdroj]

Pro praktikování šiacu jsou potřebné znalosti z tradiční čínské medicíny (základní teorie, akupunkturní dráhy a body a mechanizmy nemoci a jejího odstranění), západní medicíny (anatomie, fyziologie, psychologie a patologie) a taky masážní zručnost.

Vzhledem k právnímu vakuu, ve kterém se šiacu v ČR nachází (šiacu je považováno zákonem za rozšíření klasické masáže, i když je ve skutečnosti samostatnou a mnohem obsáhlejší disciplínou), nejsou osnovy škol šiacu jednotné - některé školy se dají dokončit během dvou víkendů, jiné trvají tři roky a zahrnují stovky hodin výuky a praxe. Úroveň terapeuta je samozřejmě odpovídající. Pokud si budete vybírat školu nebo svého terapeuta, vemte tuto informaci do úvahy.

Seznam českých škol šiacu (abecedně):

www.kidokai.cz www.shiatsucentrum.com

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Elaine Leichtiová. Shiatsu - japonská masáž pro zdraví a kondici. Praha : Alternativa, 1996. ISBN 80-85993-15-5.  
  2. Carola Beresford-Cooke. Shiatsu Theory and Practice. [s.l.] : Churchill Livingstone, 2003. ISBN 0443070598.