Aplikovaná kineziologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Aplikovaná kineziologie je pseudovědecká[1] metoda, která se zabývá diagnostikou a léčením fyzických i duševních poruch a odstraňováním problémů při výuce dětí. Se skutečnou, vědeckou kineziologií a tedy se studiem pohybu nemá nic společného.[2] Základy této metody vypracoval v 60. letech 20. století chiropraktik George J. Goodheart v USA.

Základní principy[editovat | editovat zdroj]

Jiří Heřt ve své knize Alternativní medicína a léčitelství uvádí,[2] že základním principem aplikované kineziologie je představa, že všechny tělesné i duševní problémy jsou způsobeny poruchou proudění energie mezi orgány včetně mozku a svalstvem a že se blokáda projeví oslabením příslušného svalu. Příčinu choroby lze pak snadno objevit tzv. „svalovým testem“. Ve své teorii zastánci aplikované kineziologové uvádějí, že test lze provést ve stoji, v poloze vsedě i vleže na nejrůznějších svalech, ale v praxi se jich používá jen asi pět, z nichž nejběžnější je tzv. „delta“ test, který posuzuje sílu ramenního, deltového svalu. Léčitel, „facilitátor“, přitlačuje upaženou paži pacienta dolů. Pokud paže pod mírným tlakem poklesne, znamená to poruchu. Orgánové choroby se diagnostikují tak, že si pacient položí volnou ruku na místo předpokládaného nemocného orgánu a provede se test. Léčitelé se ale varují vyslovit konkrétní diagnózu. Mluví o funkční poruše orgánu, psychosomatické poruše, poruše napětí svalů, blokádách energie, o stresorech. Svalovým testem lze také zjistit nesnášenlivost některých potravin, alergii, chybění vitamínů nebo minerálů, ale také vyhledat vhodný medikament pro léčbu poruchy. V tom případě klient drží potravu, alergen v ampulce nebo medikament v ruce nebo si ho vloží pod jazyk. Postupně se vyzkoušejí různé látky a ta správná se určí tím, že paže poklesne. Jiní facilitátoři kladou pacientům otázky a ptají se cíleně, jaký je stav jejich orgánů, jaké mají pocity a jakými problémy trpí. Tělo samo poklesem paže odpovídá „ano“ nebo „ne“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Atwood KC. Naturopathy, pseudoscience, and medicine: myths and fallacies vs truth. MedGenMed. 2004, roč. 6, čís. 1, s. 33. Dostupné online. PMID 15208545. (anglicky) 
  2. a b HEŘT, Jiří. Alternativní medicína a léčitelství. Kritický pohled [online]. Chomutov: Sisyfos - český klub skeptiků, 2010, [cit. 2011-08-08]. S. 162-163. Dostupné online.