Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty (Vilnius)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel sv. Jana
Interiér chrámu
Varhany v chrámu
Kaple svaté Anny

Kostel sv. Jana (litevsky: Šv. Jono Krikštytojo ir šv. Jono Apaštalo ir Evangelista bažnyčia) je římskokatolický kostel, který stojí na místě bývalého trhu, v litevském hlavním městě Vilniusu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Kostel založil kníže Jogail poté, co v roce 1387 Litva oficiálně přijala křesťanství. V roce 1571 jej dali do patronátu jezuitům, kteří ho připojili k akademii a architektonicky upravili. V roce 1655 byl po obsazení Litvy ruskými vojsky zničen a začátkem 18. století - v roce 1702 - vyrabován Švédy. V letech 1773 - 1812 kostel patřil Lékařské akademii Vilniuské univerzity.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl kostel založen v roce 1387, stavební práce na něm skončily až v roce 1423. Rekonstrukční práce také zanechaly na kostele stopy. Trojlodní kostel (dodnes takovým i zůstal) byl nejprve postaven v gotickém stylu s osmi pilíři a presbytářem. Kromě těchto osmi sloupů kostel dotvářelo i mnoho dalších opěrných pilířů. Zvonice kostela byla přistavěna počátkem 16. století, později však došlo k jejímu zbourání. Za jezuitů byl kostel celkově prodloužen o šířku kostelních lodí. Muselo se tedy přistoupit k demolici starého presbytáře a postavení nové apsidy v pozdně-gotickém stylu.

Koncem 16. století se začala stavět nová, 68 metrů vysoká zvonice, jejíž stavba měla dvě etapy - gotickou a renesanční. Na vrcholu zvonice se nachází 6,2 metru vysoký kříž.

Na začátku 17. století byly v architektonickém stylu barokně zrekonstruovány hodiny a nový - renesanční - vzhled dostala i hlavní fasáda kostela. V roce 1737 kostel a zvonice vyhořely a musely být znovu rekonstruovány. Ke zvonici byl přibudován barokní balkon (okna zvonice jsou vitrážová) a kostel a na fasádu Kostela sv. Jana také přibyly barokní prvky.

Přestavba kostela se dotkla i interiéru. Byly v něm vybudovány nové klenby, chorus pro varhany a hlavní oltář od litevského architekta Jonase Kristupasa Glaubicase. Na hlavním oltáři se nachází několik soch sv. Jana, a to sv. Jana I. (papeže), bahoslaveného Jana kardinála (patriarchy), sv. Jana Nepomuckého (kanovníka) a sv. Jana (biskupa). Za hlavním oltářem se nachází oltář Marie Loretské se sochou Panny Marie. Vlevo od ní jsou sochy ukřižování Ježíše Krista, sv. Kazimíra, sv. Josefa a sv. Ignáce. Na pravé straně lodi kostela je oltář plačící Matky Boží, oltář sv. Archanděla Michala, oltář sv. Petra a sv. Pavla a oltář sv. Františka Xaverského. Dodnes se z těchto 23 barokních oltářů zachovalo deset. Oltáře v apsidě jsou spojeny schody. Součástí jednoho z oltářů je kříž s ukřižovaným Kristem. Kromě Otaru zdobících vnitřek kostela se v interiéru nachází i osmnáct soch od Jonase Gedelise - dvanáct z nich jsou sochy sv. Jana.

V roce 1786 byly zrekonstruovány interiérové ​​hodiny kostela.

V roce 1827 došlo k rekonstukco kostela v duchu klasicismu. Na jeho jižní fasádě při bočním vchodu dodnes stojí klasicistní portikus (dílo architekta Karolise Podčašinskise) se čtyřmi korintskými sloupy. Ten nechal zbořit třináct oltářů a místo nich k pilířům postavil sochy sv. Jana. Všechny fresky na stěnách kostela omítat. Stěnu mezi kostelem a zvonicí zbořil.

V roce 1898 byly do devíti oken presbytáře instalovány vitráže. Na přelomu 19. a 20. století do interiéru kostela naištalovali několik pamětních desek patřících významným činovníkům vědy a kultury, jejichž jméno se pojí s Vilniusskou univerzitou.

Po rekonstrukci kostela se v něm od roku 1963 nachází muzeum s exponáty Vilniuské univerzity.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • (rusky) Kostel sv. Jana
  • (rusky) Kostel sv. Jana - Vytautas Šiaudinis
  • (litevsky) [1]
  • (rusky) J. Minkiavičius, J. Vasiljev, K. Alttoa, Белоруссия - Литва - Латвия - Эстония, vyd.. Umění, M., 1986

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kostol svätého Jána (Vilnius) na slovenské Wikipedii.