Konec starých časů
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konec starých časů je román Vladislava Vančury poprvé vydaný roku 1934 nakladatelstvím Melantrich. Jeho děj se odehrává krátce po roce 1918 na jihočeském zámku Kratochvíle. Hlavní postavou je kníže a plukovník Alexandr Megalrogov.
Obsah |
Historie díla[editovat]
Konec starých časů vznikl původně jako scénář k připravovanému filmu, který nebyl realizován. Vladislav Vančura jej proto přepracoval do románu.[1] Úryvky románu byly před knižním vydáním publikovány v Měsíci, Národním osvobození, Českém slově, Právu lidu a Almanachu Kmene.[2] Dosud vyšel v osmi vydáních, naposled v roce 2006.[3] V roce 1989 jej zfilmoval režisér Jiří Menzel.[4] Film natočil na zámku Krásný Dvůr. Jako audioknihu román načetl Ladislav Mrkvička.
Postavy[editovat]
- Alexandr Megalrogov – ruský kníže a plukovník carské armády nesoucí rysy barona Prášila
- Bernard Spera – zámecký knihovník, vypravěč
- Váňa – sluha knížete Megalrogova
- Josef Stoklasa – regent Kratochvíle
- Jakub Lhota
- Jan Lhota – syn Jakuba
- Josef Pustina – advokát
- Michaela a Kitty – Stoklasovy dcery
- Marcel – sirotek
- Ellen, Susanne – vychovatelky
- Cornelie – klíčnice
- Charousek – sedlák
Externí odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Jarmila Konrádová. Četba na pokračování z románu Vladislava Vančury Konec starých časů. Český rozhlas [online]. 2012-5-24 [cit. 2012-8-14]. Dostupné online.
- ↑ POLÁČEK, Jiří. Návrat knížete Megalrogova – Konec starých časů v zrcadle kritiky. Tvar, 2006, č. 20, s. 6.
- ↑ Přehled vydání románu Konec starých časů v databázi Národní knihovny ČR
- ↑ Záznam filmu Konec starých časů v The Internet Movie Database
