Koloběžka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tandemová koloběžka

Koloběžka je dopravní prostředek, který je poháněn odrážením se jednou nohou od země, zatímco druhá noha stojí na plošině nízko nad zemí, která spojuje zadní kolo s řidítky a předním kolem. Koloběžka se ovládá pomocí řidítek podobně jako jízdní kolo. Koloběžky bývají vybavené i brzdami, a to buď nožní, která třením brzdí přímo zadní kolo, nebo klasickými brzdícími třením o ráfek, jaké se opět používají na jízdních kolech. Některé koloběžky jsou vybaveny kotoučovými brzdami.

Dítě na minikoloběžce

Koloběžek se vyrábí mnoho typů, kromě jednoduchých dětských můžeme zhruba od roku 2000 narazit na speciální minikoloběžky s kolečky jako u in-line kolečkových bruslí. Relativní oblibě se těší i bohatě vybavené koloběžky po dospělé. Specialitou pak jsou koloběžky pro několik osob. Na těchto koloběžkách je možno dosahovat cestovní rychlosti srovnatelné s kolem. Kolem roku 2000 se módou staly tzv. minikoloběžky.

Koloběžky jsou také někdy tahány psy (tzv. musherství).

Velikosti kol koloběžek se pohybují od zhruba 10 cm na minikoloběžkách až do 70 cm, tedy velikosti běžné u cestovních jízdních kol.

Na koloběžkách se pořádají závody i na mezinárodní úrovni. Sportovní koloběžkářskou velmocí je Finsko, těsně následované ČR.

Koloběžka má v Česku dlouholetou tradici a je zde také velmi oblibená mezi dospělými. Zřejmě díky tomu existuje několik významných místních výrobců, z nichž většina pochází z Moravy.

Koloběžka na pozemních komunikacích[editovat | editovat zdroj]

V Česku stanoví § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích: „Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“ Naproti tomu osoba na lyžích nebo kolečkových bruslích se považuje § 2 písm. j) téhož zákona za chodce, přičemž v některých ustanoveních (§ 57 odst. 7) je s nimi jmenovaná ještě osoba na „obdobném sportovním vybavení“. Do tohoto pojmu by kromě například skateboardu koloběžka mohla spadat rovněž.

Z formulace zákonů však není zřejmé, zda se koloběžka považuje za jízdní kolo i z hlediska nároků na vybavení, například osvětlení atd. Podle prováděcí vyhlášky Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se pro účely této vyhlášky považují i koloběžky za jízdní kola – teoreticky tedy na ně platí všechny technické požadavky kladené na jízdní kola (např. dvě nezávislé brzdy, zabezpečení ostrých hran a konců, odrazky a světla včetně odrazek na pedálech a z boku atd., vyznačení výrobního čísla).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příloha č. 13 (Technické požadavky na jízdní kola, potahová vozidla a ruční vozíky) bod 9 vyhlášky č. 341/2002 Sb.: Pro účely této vyhlášky se jízdním kolem rozumí i tříkolky a vícekolky, stejně jako vícesedadlová jízdní kola (tandemy) a jim podobná vozidla poháněná lidskou silou a určená i k provozu na pozemních komunikacích, jako např. koloběžky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]