K9 Thunder
| K9 Thunder | |
|---|---|
_(2).jpg) K9 Thunder | |
| Typ vozidla | samohybná houfnice |
| Země původu | Jižní Korea |
| Historie | |
| Výrobce | Hanwha Techwin[1] |
| Ve službě | 1999– |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 |
| Délka | 12 m |
| Šířka | m |
| Výška | m |
| Hmotnost | 46,3 tun[1] |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 19 mm |
| Hlavní zbraň | 155mm houfnice |
| Sekundární zbraně | 12,7mm kulomet M2HB |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | MTU MT 881 Ka-500 |
| Síla motoru | 1000 hp (735 kW) |
| Odpružení | hydropneumatické |
| Max. rychlost | 67 km/h |
| Dojezd | 360 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
K9 Thunder je samohybná houfnice, ráže 155 mm, vyvinutá společností Samsung Aerospace Industries (nyní Hanwha Techwin) pro ozbrojené síly Korejské republiky. Zahraničními uživateli typu jsou Ázerbajdžán, Polsko a Turecko.[2]
Vývoj
.jpg)
Samohybná houfnice K9 byla vyvinuta jako náhrada starších jihokorejských houfnic K55A1 (M109A2K). Vývoj byl zahájen roku 1989. Testování prvního prototypu bylo zahájeno roku 1996. Vývoj K9 byl dokončen roku 1998 a v roce následujícím byla spuštěna sériová výroba.[1] Do služby byla houfnice přijata roku 1999.[2]
Prvním zahraničním uživatelem se stalo Turecko, které s Jižní Koreou udržuje velmi blízké vztahy. První kusy licenční verze T-155 Fırtına převzalo roku 2004.[3] Ázerbajdžán usiloval o získání houfnic T-155 od roku 2008, přičemž německý souhlas země získala až roku 2014.
V říjnu 2018 společnost Hanwha Techwin oznámila, že již bylo vyrobeno 2000 houfnic K9 a muničních vozidel K10.[4]
Popis
Podvozek a věž houfnice jsou vyrobeny z pancéřových plechů silných až 19 mm. Pětičlennou posádku tvoří řidič, velitel, střelec a dva nabíječi. Hlavní zbraní je 155mm houfnice s poloautomatickým nabíjením, délkou hlavně 52 ráží a dostřelem až 40 km (dle použité munice). Na lafetě před velitelským poklopem je umístěn ještě 12,7mm kulomet M2HB. Houfnice pojme celkem 48 střel a příslušné prachové náplně. Systém řízení palby AFCS umožňuje současný dopad tří projektilů na jeden cíl.[2] Příprava na zahájení palby trvá 30 sekund v případě stojícího vozidla a 60 sekund u jedoucího vozidla.[5] Vozidlo pohání vodou chlazený osmiválcový vznětový motor MTU MT 881 Ka-500 o výkonu 735 kW se samočinnou převodovkou Allison X1100-5A3.[2]
Muniční vozidlo K10
Na základě samohybné houfnice K9 bylo vyvinuto ještě muniční podpůrné vozidlo K10. Jedno vozidlo K10 podporuje dvě houfnice K9, přičemž uveze celkem 104 nábojů a prachové náplně.[1]
Uživatelé
- Ázerbajdžán – země roku 2014 zakoupila 36 tureckých houfnic T-155. Od roku 2008 přitom realizaci kontraktu bránil nesouhlas Německa.[2]
- Indie – roku 2015 bylo objednáno 100 houfnic K9 VAJTRA-T pro Indickou armádu.[7] Neuspěl ruský typ MSTA-SP kombinující věž kompletu 2S19 Msta a podvozek tanku T-72.[8]
- Korejská republika – jihokorejská armáda plánuje odebrat až 1200 vozidel K9 Thunder.[2] Dle serveru Militaty Today bylo dodáno 300 houfnic a dalších 200 je objednáno.[5]
- Norsko – v prosinci 2017 země objednala výrobu 24 houfnic K9 (s opcí na dalších 24) a neupřesněný počet zásobovacích vozidel K10. Dodány budou v letech 2019–2021. Ve službě nahradí zastaralé americké houfnice M109, zakoupené v letech 1969–1971.[6]
- Polsko – polská armáda objednala 120 samohybných houfnic AHS Krab, které jsou kombinací podovzku K9 Thunder a dělové věže vyvinuté v rámci britského modernizačního programu Braveheart pro tamní houfnici AS90M.[9]
- Turecko – turecká armáda provozuje houfnici T-155 Fırtına, která je mírně modifikovanou licenční verzí K9 Thunder. Výroba T-155 začala roku 2002. Úpravy se dotkly věže, podvozku, navigačního systému i elektroniky. Úvodní osmikusovou sérii vyrobil roku 2004 Samsung.[1] Od té doby výroba pokračuje v Turecku. Významně se na ní podílí domácí zbrojovky MKEK a ASELSAN. Počátkem roku 2016 již bylo vyrobeno 300 houfnic T-155.[2]
Potenciální uživatelé
- Austrálie – K9 je jedním z účastníků soutěže na novou australskou samohybnou houfnici, probíhající v rámci modernizačního programu Land 17.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f K9 Thunder 155mm Self-Propelled Howitzer, South Korea [online]. Army-technology.com [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g ROVENSKÝ, Dušan. Moderní samohybná děla. ATM. 2016, roč. 48, čís. 5, s. 12. ISSN 1802-4823.
- ↑ K9 155mm self-propelled howitzer [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ South Korea’s K9 self-propelled artillery production to roll into 2021 [online]. Jane's, rev. 2018-10-15 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b K9 Thunder 155-mm self-propelled howitzer [online]. Military-today.com [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Norsko kupuje jihokorejské samohybné houfnice K9 [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2017-12-27 [cit. 2018-01-01]. Dostupné online.
- ↑ India’s Newest Gun: Fast and Deadly [online]. The Diplomat, rev. 2016-10-09 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ K9 selected for Indian Army SPH requirement [online]. Jane's, rev. 2015-10-09 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rovenský, 2016, s. 14.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu K9 Thunder na Wikimedia Commons
