Julien Bryan
Julien Hequembourg Bryan (1899, Titusville, Pensylvánie, USA – 20. října 1974) byl americký fotograf, filmový tvůrce a dokumentarista. Nejznámější je díky svým dokumentům každodenního života v Polsku, SSSR a nacistickém Německu v letech 1935 až 1939.
Obsah |
Před druhou světovou válkou [editovat]
Bryan byl synem kazatele[1] v presbyteriánské církvi s dlouholetou misijní tradicí.[2]
V sedmnácti letech, po absolvování střední školy, se dobrovolně přihlásil ke službě do služeb American Field Service pro francouzskou armádu v první světové válce, k řízení sanitního vozu ambulance ve Verdunu a Argonne,[3][4] a následně o této zkušenosti napsal knihu Ambulance 464, kterou ilustroval svými fotografiemi.[5]
V roce 1921 absolvoval univerzitu Princeton University, dokončil teologický seminář v New Yorku, ale nerozhodl se k vysvěcení za kněze. Poté režíroval YMCA v Brooklynu. V této době začal cestovat do zahraničí, kde fotografoval, natáčel a psal reportáže z cest. Své cesty financoval prezentacemi a přednášek o zemích, které navštívil[4] a prodejem svých filmů různýmspolečnostem včetně ERPI.[2] Jeho filmy a fotografie z nacistického Německa zachytily shromáždění nespokojeností, každodenní život v ulicích, anti-židovskou propagandu a nacistické vůdce. Byly začleněny do dvou filmů ’’March of Time’’. Jeho přednášky s promítáním se konaly v koncertních sálech, včetně Carnegie Hall.[4]
Druhá světová válka [editovat]
O německé invazi do Polska se dozvěděl během jízdy vlakem do Varšavy dne 3. září. Do Varšavy dorazil 7. září se svým fotoaparátem Leica filmovou kameru Bell & Howell a 6000 metry filmu. V té době všichni cizinci, diplomaté a vládní úředník prchali z hlavního města pryč. Kontaktoval starostu Varšavy Stefana Starzynského, který mu poskytl automobil, průvodce a tlumočníka Stefana Radlinského včetně povolení k cestování a fotografování ve městě. Za dva týdny od 7. září do 21. září se mu podařilo nasnímat stovky fotografií a 5000 metrů filmu, na kterých zdokumentoval obléhání Varšavy a děs bombardování města německými Luftwaffe. V té době byl akreditován jako jediný zahraniční novinář ve Varšavě.[6]
Po příjezdu do New Yorku na podzim roku 1939 Bryan vydal některé své fotografie. Magazín Life otiskl 15 jeho fotografií 23. října[7] a magazín Look otiskl dalších 26 ve vydání z 5. prosince.[6][8] Bryant vyrobil v roce 1940 krátký dokumentární film Siege uvedený společností RKO Radio Pictures.[9] Napsal také knihu se stejným názvem. Film byl následující rok nominován na ocenění Academy Award za Nejlepší krátkometrážní film.[10]
Po druhé světové válce [editovat]
V roce 1958 se do Polska vrátil a publikoval stovky svých snímků z Varšavy z roku 1939. Spolupracoval s deníkem Expres Wieczorny (Večerní expres), se kterým zahájili velkou kampaň, v každém vydání byla strana s fotografiemi z roku 1939 a text: „Poznáte sebe, své blízké, svůj dům nebo ulici? Express pomáhá americkému fotografovi Julienu Bryanovi najít hrdiny jeho filmů z obležené Varšavy z roku 1939.“ Čtenáři, kteří něco na jeho snímcích poznali, přicházeli do redakce novin a on se setkával a zaznamenal příběhy mnoha lidí z jeho fotografií.[6][11] Své zážitky znovu sepsal a vydal v Polsku v knize Warsaw: 1939 siege, 1959 Warsaw Revisited (Varšava: 1939 obležení, 1959 Varšava znovunavštívena) v roce 1959.
Galerie [editovat]
-
Nemocnice, září 1939
-
-
-
-
-
-
-
-
Jak jsme jeli kolem malého pole na kraji městečka, jen několikaminutové zpoždění nám zabránilo stát se svědky tragické události, té nejneuvěřitelnější. Sedm žen kopalo na poli brambory. Neměly žádnou mouku a zoufale potřebovaly jídlo. najednou se z ničeho nic vynořily dva německé letouny a shodily dvě bomby na malý dům jen 200 yardů daleko. Dvě ženy v domě byly zabity. Kopáčky brambor zalehly a doufaly že si jich letadla nevšimla. Poté co bombardéry zmizely, ženy se vrátily ke své práci. Musely sehnat jídlo. Ale nacističtí piloti nebyli spokojeni se svou prací. Během pár minut se vrátily a kulometnou palbou zametly 200 stop pole. Dvě z těch sedmi žen byly při náletu zabity. Ostatním se nějak podařilo uprchnout.
-
Kazimiera Mika, desetiletá polská holčička truchlí kvůli smrti své starší sestry, která byla zabita v poli poblíž ulice Jana Ostroroga ve Varšavě během německého vzdušného náletu Luftwaffe. Když jsem fotografoval těla, přiběhla malá, desetiletá holčička a zůstala stát jako přikovaná u jedné mrtvé. Ta žena byla její starší sestra. Dítě ještě nikdy předtím nevidělo smrt a nemohlo pochopit proč s ní její sestra nemluví... Dítě se na nás zmateně dívalo. Natáhl jsem k ní ruku a pevně ji držel abych ji utěšil. Plakala. Stejně jako já a dva polští důstojníci, kteří byli se mnou.
-
-
Obyvatelé prohledávají trosky domů zničených Němci při bombardování Varšavy v září 1939. Chlapec Zygmunt Askienow zachránil z trosek domu u řeky Visly svého kanárka.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Pozn. anglicky elder je česky takzvaný „starší“.
- ↑ a b Julien & Sam Bryan and the International Film Foundation [online]. International Film Foundation, 2010-11-30. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Capturing Warsaw at the Dawn of World War II"(November 2010). Smithsonian magazine.
- ↑ a b c United States Holocaust Memorial Museum [online]. 2010-11-30. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bryan, Julien(1918). „AMBULANCE 464“ Encore des Blessés.New York:Macmillan. ISBN 111081075X. Ověřeno k 2010-11-30.
- ↑ a b c Julien Bryan. Poland in 1939 and in 1959 [online]. Look magazine, September 1959. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Julien Bryan(1939-10-23)."Documentary Record of the Last Days of Once Proud Warsaw". Life magazine: 73–77.
- ↑ Julien Bryan(1939-12-05)."Can Hitler’s Lightning War Do This To England.". Look Magazine: 10–13.
- ↑ Siege (1940) [online]. IMDb. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Awards for Siege (1940) [online]. IMDb. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Julien Bryan (1899-1974) [online]. aktyka.com. Dostupné online. (Polish)
