Jiří Jindřich Kosina

Jiří Jindřich Kosina
Jiří Jindřich Kosina
Narození	15. července 1894; Moskva
Úmrtí	17. srpna 1966 (ve věku 72 let); Praha
Povolání	voják a obchodník
Ocenění	Řád sokola (1919); Válečný kříž 1914–1918 (1922); Medaile Vítězství (1922); Československá revoluční medaile (1926); Československý válečný kříž 1914–1918; … více na Wikidatech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kosina, křtěný Jindřich-Litobor, (15. července 1894, Moskva – 17. srpna 1966, Praha) byl český legionář, starodružiník, diplomovaný důstojník generálního štábu a podplukovník.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do české rodiny žijící v Rusku. Jeho otec byl úspěšným obchodníkem, demokraticky založeným a v národnostním duchu vychovával také svých 5 dětí. Nejstarší Jindřich (Jiří) absolvoval 4 třídy obecné školy, 5 tříd reálky v Krasnodaru, 5 let obchodní akademie v Charbinu. Po maturitě v roce 1914 byl přijat na vysokou školu v Moskvě. Učil se v ruských školách velmi dobře, doma se ještě učil v české řeči s matkou. Dohovořil se 16 jazyky včetně čínštiny.

Po vypuknutí 1. světové války pro své demokratické smýšlení a na výzvy krajanských spolků se v říjnu 1914 přihlásil jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě. Byl zařazen do 1. roty v hodnosti střelce. Ještě v říjnu odjel na frontu a zapojil se do bojové činnosti. Zúčastnil se ve všech rozvědkách a bojích 1. roty České družiny, později 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“, zažil Halič, Zborov, Tarnopolský ústup, Zlatoust, přechod přes Ural, Miass, Taškentskou frontu. V dubnu 1915 byl vyznamenán křížem sv. Jiří 4 stupně a povýšen na desátníka. V plnění úkolů byl ohodnocen jako odvážný, energický s neobyčejnou schopností v administrativě i v plnění bojových úloh, s jistou ctižádostí a snahou vyššího vzletu. Díky tomu získával vážnost a plnou důvěru nadřízených i podřízených. Praporčíkem a velitelem čety byl jmenován v prosinci 1915. Jak bylo v ruských poměrech zvykem, přešel na pravoslavnou víru a přijal druhé jméno Jiří. Do konce roku 1916 byl ještě vyznamenán řádem sv. Anny 4. st. s nápisem „Za chrabrost“, řádem sv. Stanislava 3. stupně s meči a stuhou, řádem sv. Anny 3. stupně s meči a stuhou a obdržel další uznání. V období od ledna do dubna 1917 zastával funkci operačního pobočníka štábu 50. ruské divize. V květnu 1917 se s bratrem Stanislavem Čečkem zúčastnil sjezdu Svazu čs. spolků na Rusi v Kyjevě. Po jeho skončení se vrátil k bojové činnosti.

Rozkazem „Armii i flotu“ 4. května 1917 byl povýšen na podporučíka a o dva dny později na poručíka. V legendární bitvě u Zborova velel 11. rotě 1. pluku Československé brigády a s ní se podílel i dobytí Mogily. K veliteli roty byl ještě v červenci 1917 jmenován plukovním pobočníkem velitele pluku kapitána Ivšina. Následně se stal 20. 4. 1918 starším pobočníkem operačního oddělení štábu armádního sboru, hodnost kapitána za udatnost v bojích a schopnosti ve službě proti nepříteli dostal v srpnu 1918. Do konce září tohoto roku byl jmenován náčelníkem oper. odd. štábu armádního sboru a povýšen na majora.

Rozkazem č. 5 ze dne 15. ledna 1919 byl poslán do všeruské vojenské akademie generálního štábu (vysoká škola) v Tomsku, kterou úspěšně dokončil. Hned po škole byl poslán na frontu jako náčelník štábu Kansko-Tulunské skupiny. Velitel jihozápadní fronty generál Denikin mu udělil řád sv. Vladimíra 4. stupně s meči a stuhou a hned na to byl vyznamenán velitelem československých a spojeneckých vojsk na Rusi generálem Janinem českým řádem „Sokola“. Od 1. listopadu 1919 byl jmenován náčelníkem likvidačního odboru čs. vojska na Rusi. V roce 1919 byl navržen na vyznamenání řády čínské , italské, anglické „Distinguished Service Order“ a řádem sv. Anny 2. stupně s meči. Povýšen na podplukovníka byl dne 1. ledna 1920. Do vlasti, kterou ještě nepoznal, přijel na lodi President Grant s Likvidačním odborem dne 20. října 1920.

Po velmi krátké době nastoupil jako náčelník Vojenské správy Likvidačního úřadu zahraničních vojsk v Užhorodě. V letech 1921–1922 vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze. Po ukončení studia zastával mnoho štábních funkcí. Podnáčelník v Užhorodě roku 1922, jmenován podplukovníkem generálního štábu v roce 1923, velitel pol. praporu Košice, v roce 1924 náčelníkem štábu 10. pěší divize – Báňská Bystrica, velitel praporu pěšího pluku „Amerických Slováků“ – Bratislava. Do výslužby odešel roku 1926 .

Za protektorátu se zapojil do domácího odboje. V té době vlastnil obchod Filatelie v ulici Nekázanka 19 Praha II, kde se odbojáři scházeli. Za Pražského povstání byl jedním z velících důstojníků Praha – Smíchov (bývalé kasárny Štefanikovy – později Smíchovské). Po komunistickém puči v únoru 1948 se musel určitou dobu skrývat, hrozila mu deportace do gulagu v SSSR. Byl vystěhován ze středu města na periférii Prahy. Postihlo ho také v roce 1950 znárodnění. Těžko sháněl práci, nakonec ji našel v ČKD na pozici vrátného. Zemřel v zapomnění, tak jako spousta jeho spolubojovníků.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

První manželka Anna Vasiljevna Kosinová
Druhá manželka Vlasta Kosinová (rozená Honsová) (21. 7. 1924 – 16. 4. 2013)
Syn: Jiří Kosina 15.9.1950
Syn: Vladimír Kosina 2.5.1952

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

	Kříž sv. Jiří, IV. stupeň
	Řád sv. Anny, VI. třída
	Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
	Řád sv. Anny, III. třída s meči a mašlí
	Řád sv. Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
	Řád sokola, s meči
	Československý válečný kříž 1914–1918
	Československý válečný kříž s 4 lipovými ratolestmi
	Válečný kříž s palmovou ratolestí
	Československá medaile Vítězství
	Československá revoluční medaile