Jaroslav Reitmeier (kněz)
| Jaroslav Reitmeier (kněz) | |
|---|---|
| Narození | 8. května 1910 Horažďovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. června 1983 (ve věku 73 let) Vlašim  Československo |
| Povolání | Kněz |
| Nábož. vyznání | Církev československá husitská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Reitmeier (kněz) (8. května 1910, Horažďovice – 13. června 1983, Vlašim), farář Církve československé husitské.[p 1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v nemajetné rodině drážního zaměstnance. Středoškolská studia zahájil v roce 1921 na reálném gymnáziu v Sušici. Po roce přestoupil na II. české státní reálné gymnázium v Plzni, kde v roce 1929 složil maturitní zkoušku. Od roku 1930 působil jako učitel náboženství ve službách Církve československé husitské, do které vstoupil v roce 1924. Až do roku 1945 postupně vyučoval v náboženských obcích v Nové Vsi pod Pleší (1930–1931), Horažďovicích (1931–1932), Peruci u Loun (1932–1933) a v Dolních Kralovicích (1934–1945), kde byl v roce 1945 ustanoven duchovním Církve československé husitské. Katechetské zkoušky složil v květnu 1935 před církevní zkušební komisí v Praze. Dne 19. srpna 1935 uzavřel sňatek s Marií, rozenou Frkovou. V manželství se narodily dvě děti: Jaroslava (*1935) a Jaroslav (1947). V Dolních Kralovicích byl aktivním činovníkem Sokola a divadelního ochotnického spolku, politicky se hlásil k sociální demokracii.
Během nacistické okupace byl Jaroslav Reitmeier společně s farářem Církve československé husitské v Dolních Kralovicích Jaroslavem Matoušem vyslýchán a napadán v Árijském boji pro přátelské styky s příslušníky místní židovské komunity. Přátelil se zejména s židovskou rodinou Bauerových, která vlastnila v Dolních Kralovicích výrobnu umělých květin. Když se jejich dva synové nechali v roce 1939 v Církvi československé husitské pokřtít, stal se jejich kmotrem.
Na dolnokralovické faře Církve československé husitské byl ilegálně přechováván gestapem hledaný Vlastimil Hanzl. Ten se po útěku z protektorátu přihlásil k československé zahraniční armádě ve Francii. Odveden byl 4. 3. 1940 v Marseille. V bitvě o Francii byl zraněn a zajat, ale podařilo se mu uprchnout a dostat se zpět do protektorátu. Útočiště na nějaký čas nalezl na faře Církve československé husitské [1] v Dolních Kralovicích u faráře Jaroslava Matouše, jehož manželka byla Hanzlova sestra. Po opatření falešných dokumentů odešel do Valašského Meziříčí, kde získal zaměstnání a znovu se zapojil do domácího odboje.
Jaroslav Reitmeier byl zatčen v souvislosti s odhalením partyzánské skupiny vedené poručíkem Karlem Pulcem, který po rozpuštění československé armády pracoval jako lesní adjunkt na myslivně v Zahájí u Hněvkovic. V polesí se mu dařilo až do 27. ledna 1945 organizovat partyzánský oddíl. Když došlo k jeho infiltrování gestapem, byl Pulec společně se spolupracovníky obklíčen při schůzce v Kobylím dole. Na útěku utrpěl zranění, a nakonec se v obklíčení sám zastřelil. Následným vyšetřováním u něj byly nalezeny doklady k motocyklu, který mu pro jeho činnost dal Jaroslav Reitmeier k dispozici. Dne 28. ledna 1945 byl i s manželkou Marií zatčen pro spolupráci s nepřáteli Říše a odvezen do krajské věznice v Táboře. Až do svého propuštění 1. dubna 1945 byl nasazován na manuální práce v zemědělství.[2]
V říjnu 1945 bylo Jaroslavu Reitmeierovi uděleno biskupem Janem Amosem Tabachem v Hradci Králové kněžské svěcení. V náboženské obci Církve československé husitské v Dolních Kralovicích sloužil jako duchovní a posléze farář (od 15. 2. 1946) do konce roce 1961, kdy byl přeložen do Vlašimi. Do starobního důchodu odešel v listopadu 1973.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JINDRA, Martin. Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945.. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, Církev československá husitská, 2017. 698 s. ISBN 978-80-87912-80-5, ISBN 978-80-7000-141-7. S. 556.
- ↑ Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. [s.l.]: [s.n.] S. 556–557.
- ↑ Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. [s.l.]: [s.n.] S. 557.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Odboj CČS(H) v době nacistické okupace, karton 1, věznění duchovní – Jaroslav Reitmeier.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Jaroslava Reitmeiera.
- JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Církev československá husitská, Praha 2017, s. 556–557.