Jan Nepomuk Vernier
| Jan Nepomuk svobodný pán Vernier z Rougemontu | |
|---|---|
 Rytina ze sbírek Rakouské národní knihovny | |
| Narození | 10. února 1810 |
| Úmrtí | 28. března 1875 (ve věku 65 let) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Nepomuk František svobodný pán Vernier z Rougemontu (Johann Nepomuk Franz Freiherr Vernier de Rougemont et d'Orchamp) (10. února 1810 Praha – 28. března 1875 Vídeň) byl rakouský generál z českého šlechtického rodu francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála a zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z francouzského šlechtického rodu Vernierů usazeného od 17. století v Čechách.[pozn. 1] Narodil se jako mladší syn c. k. komořího a majora barona Františka Verniera (1761–1826) a jeho manželky Františky Johanny, rozené Hrušovské z Hrušova (1779–1849), po matce byl také potomkem českého rodu Voračických z Paběnic.[2] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1838 byl jmenován c. k. komořím a poté sloužil jako osobní komorník u arcivévody Viléma. Během revolučních let 1848–1849 dosáhl hodnosti podplukovníka (1848). Poté postupoval v hodnostech, v roce 1853 byl jmenován generálmajorem a nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1859). V roce 1862 byl jmenován c. k. tajným radou a svou kariéru završil ve funkci generálního inspektora dělostřelectva.[3] V roce 1866 byl penzionován.[4]
Jeho bratři František de Paula (1804–1871) a Rudolf (1812–1843) sloužili také v armádě. Sestra Anna (1810–1874) byla dámou Tereziánský ústav šlechtičen v Praze, další sestra Vincencie (1814–1903) byla dámou ústavu šlechtičen v Brně. Synovec Jan Nepomuk Vernier (1837–1914) byl státním úředníkem, rytířem Maltézského řádu a zemřel jako poslední potomek rodu.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodu Vernierů patřily v 17. století rozsáhlé majetky v Čechách (Lipnice nad Sázavou, Světlá nad Sázavou), kvůli vysokému zadlužení ale v 18. století o většinu statků přišli. Janův otec František vlastnil krátce v letech 1803–1805 Proseč na Pelhřimovsku.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, 27. díl; Praha, 1907; s. 586 (heslo Vernierové)
- ↑ Rodokmen Vernierů dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 166, 170 dostupné online
- ↑ Služební postup Jana Nepomuka Verniera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 193 dostupné online
- ↑ Rodina Vernierů in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser für das Jahr 1849; Gotha, 1849; s. 462–463 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Praha, 2021; 287 s. (kapitola Vernierové de Rougemont s. 271–283) ISBN 978-80-7364-118-4
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Od Bílé hory do současnosti; II. díl Praha, 2010; 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9