Jakapil
 JakapilStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 97 až 94 miliony let | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Podtřída | Diapsida |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
| Podřád | Thyreophora |
| Rod | Jakapil |
| Binomické jméno | |
| Jakapil kaniukura Riguetti et al., 2022 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakapil ("nositel štítu" v nářečí Mapučů) byl rod vývojově primitivního "opancéřovaného" dinosaura z podřádu Thyreophora, žijící na území současné Argentiny v období pozdní křídy (věk cenoman, asi před 97 až 94 miliony let). Formálně byl typový druh Jakapil kaniukura popsán v létě roku 2022 na základě fosilií objevených v sedimentech geologického souvrství Candeleros.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na soukromém pozemku v roce 2012 a vykopány v letech 2014 a 2019/2020. Holotyp nese označení MPCA-PV-630 a jedná se o nekompletně dochovanou kost spodní čelisti a sérii osteodermů. V létě roku 2022 byl dinosaurus formálně popsán. Druhové jméno znamená v překladu z jazyka Mapudungun "hřebenový kámen", a to kvůli velmi masivní (hluboké) čelistní kosti dinosaura.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jakapil byl malým a lehce stavěným tyreoforem, dosahujícím délky maximálně 1,5 metru a hmotnosti 4,5 až 7 kilogramů (na základě výpočtu z obvodu a průměru stehenní kosti). Celkovým vzhledem poněkud připomínal svého vývojového příbuzného scelidosaura a emausaura.[3]
Na těle měl sérii kostěných štítků (osteodermů), vytvářejících jakési tělesné brnění. Dokázal běhat poměrně rychle po zadních nohách a pravděpodobně měl schopnost do určité míry svoji rostlinnou potravu žvýkat.[4]
Zařazení[editovat | editovat zdroj]
Jakapil byl pravděpodobně vývojově primitivním zástupcem kladu Thyreophora, nacházející se mimo klad Eurypoda. Mezi blízké příbuzné tohoto argentinského rodu patří například rody Scutellosaurus, Scelidosaurus a Emausaurus, které jsou ale výrazně geologicky starší.[5] Je pravděpodobné, že Jakapil je prvním objeveným zástupcem dosud zcela neznámé vývojové větve tyreoforů.[6]
Paleoekologie[editovat | editovat zdroj]
V ekosystémech souvrství Candeleros žili také mnozí další obratlovci, například vývojově primitivní had rodu Najash, savec druhu Cronopio dentiacutus, teropodní dinosauři Alnashetri, Buitreraptor, Ekrixinatosaurus a obří Giganotosaurus, a dále také sauropodi rodů Andesaurus a Limaysaurus.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Riguetti, F.J.; Apesteguía, S.; Pereda-Suberbiola, X. (2022). A new Cretaceous thyreophoran from Patagonia supports a South American lineage of armoured dinosaurs. Scientific Reports. 12 (1): Article number 11621. doi: 10.1038/s41598-022-15535-6
- ↑ https://paleonerdish.wordpress.com/2022/08/17/jakapil-kaniukura-the-shield-bearer/
- ↑ SOCHA, Vladimír. 40 let s dinosaury. OSEL.cz [online]. 30. prosince 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ https://www.livescience.com/new-armored-dinosaur-south-america
- ↑ Norman, D. B. (2020). Scelidosaurus harrisonii from the Early Jurassic of Dorset, England: cranial anatomy. Zoological Journal of the Linnean Society. 188 (1): 1–81. doi: 10.1093/zoolinnean/zlz074
- ↑ SOCHA, Vladimír. Pět nejzajímavějších dinosaurů z uplynulého roku. OSEL.cz [online]. 13. ledna 2023. Dostupné online. (česky)
- ↑ Leanza, H. A.; Apesteguia, S.; Novas, F. E. & de la Fuente, M. S. (2004). Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research. 25 (1): 61-87.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Norman, D. B., Witmer, L. M., and Weishampel, D. B. (2004). "Basal Thyreophora". In Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H. (eds.). The Dinosauria, 2nd Edition. University of Californian Press. pp. 335–342. ISBN 0-520-24209-2.
- Haubold, H. (1990). Ein neuer Dinosaurier (Ornithischia, Thyreophora) aus dem Unteren Jura des nördlichen Mitteleuropa. Revue de Paleobiologie. 9 (1): 149-177.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakapil na Wikimedia Commons - Popisná studie na webu odborného periodika Nature (anglicky)
