János Pilinszky
| János Pilinszky | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. listopadu 1921 Budapešť |
| Úmrtí | 27. května 1981 (ve věku 59 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
| Povolání | spisovatel, básník, literární překladatel, dramatik a scenárista |
| Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti |
| Ocenění | Baumgarten-díj (1947) Cena Attily Józsefa (1971) Kossuthova cena (1980) Magyar Örökség díj (1997) |
| Manžel(ka) | Anna Mark |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
János Pilinszky (25. listopadu 1921 Budapešť – 27. května 1981 tamtéž) byl maďarský spisovatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze vzdělané měšťanské rodiny, před válkou studoval literaturu a práva na Univerzitě Loránda Eötvöse, publikoval verše a novinové články. V roce 1944 narukoval do maďarské armády, s níž prodělal ústupové boje a posléze byl internován v koncentračním táboře Ravensbrück. Otřesné válečné zážitky ovlivnily existenciální ladění jeho poezie. Za debutovou sbírku Hrazda a bradla obdržel roku 1947 Baumgartnerovu cenu. V padesátých letech byl zbaven možnosti publikovat, protože jeho skeptická a spirituálně laděná poezie neodpovídala požadavkům oficiální kulturní politiky. Až v roce 1957 našel zaměstnání jako redaktor katolicky orientovaného časopisu Új ember a roku 1959 mu vyšla sbírka Třetího dne. Často pobýval v zahraničí, jeho poezii překládali Ted Hughes a Pierre Emmanuel. Kromě básnických sbírek psal také dramata a scénáře (psychologický film Kde jste, paní Déryová?, který podle jeho námětu natočil Gyula Maár, byl oceněn na festivalu v Cannes roku 1976), vydal knihu esejů Oslava nejhlubšího bodu a román v dopisech Rozhovory se Sheryl Suttonovou. V roce 1970 mu byla udělena Cena Attily Józsefa a v roce 1980 Kossuthova cena.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Pilinszkého básně jsou převážně krátké, psané volným veršem, vyznačují se věcným tónem bez překvapivých metafor, přinášejí spíše filosofické glosy ke každodenním událostem. V řadě textů se hlásil k Fjodoru Michajloviči Dostojevskému jako ke svému hlavnímu inspirátorovi. Béla Pomogáts ho v doslovu ke knize Vsazování démantů charakterizuje: „János Pilinszky hlásal praktickou morálku, osou jeho osobní etiky byl požadavek lidské solidarity. Jeho víra ho měla k tomu, aby vzal na svá bedra odpovědnost za osud lidstva a svou lásku uplatnil básnickým činem.“
V češtině vyšly ukázky z díla v antologii moderní maďarské poezie Vsazování démantů (Mladá fronta, Praha 1984) v překladu Milana Navrátila, v roce 1999 vydala Mladá fronta výbor nazvaný Ortel (přeložili Evžen Gál, Jana Štroblová a Josef Hiršal).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu János Pilinszky na Wikimedia Commons - Literatura.hu (maďarsky)
- Poetry Foundation (anglicky)
- Z deníku lyrika (Souvislosti 3-4/1998) (česky)
