Izotopy jodu
Přírodní jod (53I) je tvořen jediným izotopem, 127I, což jej řadí mezi monoizotopické prvky. Bylo také popsáno 38 radioizotopů, s nukleonovými čísly 107 až 145, a řada jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 129I (poločas přeměny 1,57×107 let), 125I (59,407 dne), 126I (12,93 d), 131I (8,025 dne) a 124I (4,176 d). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 21 hodin, většina pod 20 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 126 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy telluru, zatímco u 128I a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na xenon.[1]
Významné radioizotopy
[editovat | editovat zdroj]Radioaktivní izotopy jodu se souhrnně nazývají radiojod. Existuje jich velký počet, avšak využívá se jen menší část. Radiojod používaný v lékařství je převážně 131I.
Jod-129
[editovat | editovat zdroj]Přeměna 129I na xenon se využívá v I-Xe datování.
Z mnoha izotopů jodu se v medicíně obvykle používají pouze dva: jod-123 a jod-131. Jelikož 131I vyzařuje beta i gama záření, lze jej použít v radioterapii i v zobrazovacích metodách. 123I, který není beta radioaktivní, je vhodnější k zobrazování štítné žlázy v nukleární medicíně i v dalších procesech a způsobuje menší škody v organismu pacienta. Ojediněle se v medicíně také používají jod-124 a jod-125.[2]
Jod-131
[editovat | editovat zdroj]Jod-131 je beta radioaktivní izotop jodu, jeho záření má průměrnou energii 190 keV a maximální 606 keV a proniká tak 0,6 až 2,0 mm od místa absorpce. Toto záření lze použít například ke zničení hyperfunkční tkáně a také na odstranění zbytků tkáně po chirurgické léčbě Gravesovy-Basedowovy nemoci.
Jod-123 a jod-125
[editovat | editovat zdroj]Jod-123 (poločas přeměny 13,2 hodiny) a (méně často) stabilnější jod-125 (poločas 59 dní), oba gama zářiče, se používají jako značkovače v nukleární medicíně k určení funkčnosti štítné žlázy. Neobvyklé výsledky mohou být způsobeny například Graves-Basedowovou nemocí.
Seznam izotopů
[editovat | editovat zdroj]symbol nuklidu |
Z(p) | N(n) | hmotnost izotopu (u) |
poločas přeměny[1] | způsob(y) přeměny[1] |
produkt(y) přeměny[3] |
jaderný spin[1] |
reprezentativní izotopové složení (molární zlomek)[1] |
rozmezí přirozeného výskytu (molární zlomek) |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
excitační energie | |||||||||
107I | 53 | 54 | ? | ||||||
108I | 53 | 55 | 107,943 48(39) | 36(6) ms | α (91 %) | 104Sb | 1 | ||
β+ (9 %) | 108Te | ||||||||
p (<1 %) | 107Te | ||||||||
109I | 53 | 56 | 108,938 15(11) | 93,5(3) µs | p (99,99 %) | 108Te | +1/2 | ||
α (0,01 %) | 105Sb | ||||||||
110I | 53 | 57 | 109.93524(33)# | 650(20) ms | β+ (70,9 %) | 110Te | |||
α (17 %) | 106Sb | ||||||||
β+, p (11 %) | 109Sb | ||||||||
β+, α (1,1 %) | 106Sn | ||||||||
111I | 53 | 58 | 110,930 28(32) | 2,5(2) s | β+ (99,9 %) | 111Te | +5/2 | ||
α (≈0,1 %) | 107Sb | ||||||||
112I | 53 | 59 | 111,927 97(23) | 3,34(8) s | β+ (99,02 %) | 112Te | +1 | ||
β+, p (0,88 %) | 111Sb | ||||||||
β+, α (0,10 %) | 108Sn | ||||||||
α (0,001 2 %) | 108Sb | ||||||||
113I | 53 | 60 | 112,923 64(6) | 6,6(2) s | β+ (>99,9 %) | 113Te | +5/2 | ||
α (3,3×10−7 %) | 109Sb | ||||||||
114I | 53 | 61 | 113.92185(32)# | 2,1(2) s | β+ | 114Te | +1 | ||
β+, p (vzácně) | 113Sb | ||||||||
114mI | 265,9 keV[1] | 6,2(5) s | β+ (91 %) | 114Te | +7 | ||||
IC (9 %) | 114I | ||||||||
115I | 53 | 62 | 114,918 05(3) | 1,3(2) min | β+ | 115Te | +5/2 | ||
116I | 53 | 63 | 115,916 81(10) | 2,91(15) s | β+ | 116Te | +1 | ||
116mI | 400(50) keV | 3,27(16) µs | -7 | ||||||
117I | 53 | 64 | 116,913 65(3) | 2,22(4) min | β+ | 117Te | +5/2 | ||
118I | 53 | 65 | 117,913 074(21) | 13,7(5) min | β+ | 118Te | -2 | ||
118mI | 104,0 keV[1] | 8,5(5) min | β+ (<100 %) | 118Te | -7 | ||||
IC (>0 %) | 118I | ||||||||
119I | 53 | 66 | 118,910 07(3) | 19,1(4) min | β+ | 119Te | +5/2 | ||
120I | 53 | 67 | 119,910 048(19) | 81,6(2) min | β+ | 120Te | -2 | ||
120m1I | 72,61(9) keV | 228(15) ns | +1, +2, +3 | ||||||
120m2I | 320 keV[1] | 53(4) min | β+ | 120Te | -7 | ||||
121I | 53 | 68 | 120,907 367(11) | 2,12(1) h | β+ | 121Te | +5/2 | ||
121mI | 2 376,9(4) keV | 9,0(15) µs | |||||||
122I | 53 | 69 | 121,907 589(6) | 3,3(6) min | β+ | 122Te | +1 | ||
123I[4] | 53 | 70 | 122,905 589(4) | 13,223 5(19) h | EC | 123Te | +5/2 | ||
124I[4] | 53 | 71 | 123,906 209 9(25) | 4,176 0(3) d | β+ | 124Te | -2 | ||
125I[4] | 53 | 72 | 124,904 630 2(16) | 59,407(10) d | EC | 125Te | +5/2 | ||
126I | 53 | 73 | 125,905 624(4) | 12,93(5) d | β+ (52,7 %) | 126Te | -2 | ||
β− (47,3 %) | 126Xe | ||||||||
127I | 53 | 74 | 126,904 473(4) | Stabilní | +5/2 | 1,000 0 | |||
128I | 53 | 75 | 127,905 809(4) | 24,99(2) min | β− (93,1 %) | 128Xe | +1 | ||
β+ (6,9 %) | 128Te | ||||||||
128m1I | 137,850(4) keV | 845(20) ns | -4 | ||||||
128m2I | 167,367(5) keV | 175(15) ns | -6 | ||||||
129I[5] | 53 | 76 | 128,904 988(3) | 1,57(4)×107 r | β− | 129Xe | +7/2 | Stopy[6] | |
130I | 53 | 77 | 129,906 674(3) | 12,36(1) h | β− | 130Xe | +5 | ||
130m1I | 40,0 keV[1] | 8,84(6) min | IC (84 %) | 130I | +2 | ||||
β− (16 %) | 130Xe | ||||||||
130m2I | 69,586 5(7) keV | 133(7) ns | -6 | ||||||
130m3I | 82,3960(19) keV | 315(15) ns | - | ||||||
130m4I | 85,109 9(10) keV | 254(4) ns | -6 | ||||||
131I[4] | 53 | 78 | 130,906 124 6(12) | 8,025 2(6) d | β− | 131Xe | +7/2 | ||
132I | 53 | 79 | 131,907 997(6) | 2,295(13) h | β− | 132Xe | +4 | ||
132mI | 120 keV[1] | 1.387(15) h | IC (86 %) | 132I | -8 | ||||
β− (14 %) | 132Xe | ||||||||
133I | 53 | 80 | 132,907 797(5) | 20,83(8) h | β− | 133Xe | +7/2 | ||
133m1I | 1 634,1 keV[1] | 9(2) s | IC | 133I | -19/2 | ||||
133m2I | 1 729,160(17) keV | ~170 ns | -15/2 | ||||||
134I | 53 | 81 | 133,909 744(9) | 52,5(2) min | β− | 134Xe | +4 | ||
134mI | 316,5 keV[1] | 3,52(4) min | IC (97,7 %) | 134I | -8 | ||||
β− (2,3 %) | 134Xe | ||||||||
135I[7] | 53 | 82 | 134,910 048(8) | 6,58(3) h | β− | 135Xe | +7/2 | ||
136I | 53 | 83 | 135,914 65(5) | 83,4(10) s | β− | 136Xe | -1 | ||
136mI | 640 keV[1] | 46,9(10) s | β− | 136Xe | -6 | ||||
137I | 53 | 84 | 136,917 871(30) | 24,5(2) s | β− (92,86 %) | 137Xe | +7/2 | ||
β−, n (7,14 %) | 136Xe | ||||||||
138I | 53 | 85 | 137,922 35(9) | 6,23(3) s | β− (94,54 %) | 138Xe | -2 | ||
β−, n (5,46 %) | 137Xe | ||||||||
139I | 53 | 86 | 138,926 10(3) | 2,280(11) s | β− (90 %) | 139Xe | +7/2 | ||
β−, n (10 %) | 138Xe | ||||||||
140I | 53 | 87 | 139,931 00(21) | 860(40) ms | β− (90,7 %) | 140Xe | -4 | ||
β−, n (9,3 %) | 139Xe | ||||||||
141I | 53 | 88 | 140,935 03(21) | 430(20) ms | β− (78,8 %) | 141Xe | +7/2 | ||
β−, n (21,2 %) | 140Xe | ||||||||
142I | 53 | 89 | 141,940 18(43) | 222(12) ms | β− | 142Xe | |||
143I | 53 | 90 | 142,944 56(43) | 130(45) ms | β− | 143Xe | |||
144I | 53 | 91 | 143,949 99(54) | >300 ns | β− | 144Xe | |||
145I | 53 | 92 | 143,949 99(54) | >407 ns | β− | 145Xe |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of iodine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22.
- ↑ Augustine George; JAMES T LANE; ARLEN D MEYERS. Radioactive Iodine Uptake Testing. emedicine.medscape.com. Medscape, January 17, 2013. Dostupné online.
- ↑ Stabilní izotopy tučně
- ↑ a b c d Používá se v nukleární medicíně.
- ↑ Používá se k datovaní událostí v rané historii Sluneční soustavy a také k datování povrchové vody.
- ↑ Kosmogenní radionuklid, také přítomen v radioaktivně kontaminovaných materiálech.
- ↑ Vzniká jako produkt přeměny 135Te, přeměňuje se na 135Xe, který v případě nahromadění ve větším množství způsobí jev známý jako xenonová otrava reaktoru.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Izotopy jodu na Wikimedia Commons