Přeskočit na obsah

Izotopy jodu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přírodní jod (53I) je tvořen jediným izotopem, 127I, což jej řadí mezi monoizotopické prvky. Bylo také popsáno 38 radioizotopů, s nukleonovými čísly 107 až 145, a řada jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 129I (poločas přeměny 1,57×107 let), 125I (59,407 dne), 126I (12,93 d), 131I (8,025 dne) a 124I (4,176 d). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 21 hodin, většina pod 20 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 126 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy telluru, zatímco u 128I a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na xenon.[1]

Významné radioizotopy

[editovat | editovat zdroj]

Radioaktivní izotopy jodu se souhrnně nazývají radiojod. Existuje jich velký počet, avšak využívá se jen menší část. Radiojod používaný v lékařství je převážně 131I.

Podrobnější informace naleznete v článku Jod-129.

Přeměna 129I na xenon se využívá v I-Xe datování.


Z mnoha izotopů jodu se v medicíně obvykle používají pouze dva: jod-123 a jod-131. Jelikož 131I vyzařuje beta i gama záření, lze jej použít v radioterapii i v zobrazovacích metodách. 123I, který není beta radioaktivní, je vhodnější k zobrazování štítné žlázy v nukleární medicíně i v dalších procesech a způsobuje menší škody v organismu pacienta. Ojediněle se v medicíně také používají jod-124 a jod-125.[2]

Podrobnější informace naleznete v článku Jod-131.

Jod-131 je beta radioaktivní izotop jodu, jeho záření má průměrnou energii 190 keV a maximální 606 keV a proniká tak 0,6 až 2,0 mm od místa absorpce. Toto záření lze použít například ke zničení hyperfunkční tkáně a také na odstranění zbytků tkáně po chirurgické léčbě Gravesovy-Basedowovy nemoci.

Jod-123 a jod-125

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Jod-123 a Jod-125.

Jod-123 (poločas přeměny 13,2 hodiny) a (méně často) stabilnější jod-125 (poločas 59 dní), oba gama zářiče, se používají jako značkovačenukleární medicíně k určení funkčnosti štítné žlázy. Neobvyklé výsledky mohou být způsobeny například Graves-Basedowovou nemocí.

Seznam izotopů

[editovat | editovat zdroj]
symbol
nuklidu
Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[1] způsob(y)
přeměny[1]
produkt(y)
přeměny[3]
jaderný
spin[1]
reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
107I 53 54 ?
108I 53 55 107,943 48(39) 36(6) ms α (91 %) 104Sb 1
β+ (9 %) 108Te
p (<1 %) 107Te
109I 53 56 108,938 15(11) 93,5(3) µs p (99,99 %) 108Te +1/2
α (0,01 %) 105Sb
110I 53 57 109.93524(33)# 650(20) ms β+ (70,9 %) 110Te
α (17 %) 106Sb
β+, p (11 %) 109Sb
β+, α (1,1 %) 106Sn
111I 53 58 110,930 28(32) 2,5(2) s β+ (99,9 %) 111Te +5/2
α (≈0,1 %) 107Sb
112I 53 59 111,927 97(23) 3,34(8) s β+ (99,02 %) 112Te +1
β+, p (0,88 %) 111Sb
β+, α (0,10 %) 108Sn
α (0,001 2 %) 108Sb
113I 53 60 112,923 64(6) 6,6(2) s β+ (>99,9 %) 113Te +5/2
α (3,3×10−7 %) 109Sb
114I 53 61 113.92185(32)# 2,1(2) s β+ 114Te +1
β+, p (vzácně) 113Sb
114mI 265,9 keV[1] 6,2(5) s β+ (91 %) 114Te +7
IC (9 %) 114I
115I 53 62 114,918 05(3) 1,3(2) min β+ 115Te +5/2
116I 53 63 115,916 81(10) 2,91(15) s β+ 116Te +1
116mI 400(50) keV 3,27(16) µs -7
117I 53 64 116,913 65(3) 2,22(4) min β+ 117Te +5/2
118I 53 65 117,913 074(21) 13,7(5) min β+ 118Te -2
118mI 104,0 keV[1] 8,5(5) min β+ (<100 %) 118Te -7
IC (>0 %) 118I
119I 53 66 118,910 07(3) 19,1(4) min β+ 119Te +5/2
120I 53 67 119,910 048(19) 81,6(2) min β+ 120Te -2
120m1I 72,61(9) keV 228(15) ns +1, +2, +3
120m2I 320 keV[1] 53(4) min β+ 120Te -7
121I 53 68 120,907 367(11) 2,12(1) h β+ 121Te +5/2
121mI 2 376,9(4) keV 9,0(15) µs
122I 53 69 121,907 589(6) 3,3(6) min β+ 122Te +1
123I[4] 53 70 122,905 589(4) 13,223 5(19) h EC 123Te +5/2
124I[4] 53 71 123,906 209 9(25) 4,176 0(3) d β+ 124Te -2
125I[4] 53 72 124,904 630 2(16) 59,407(10) d EC 125Te +5/2
126I 53 73 125,905 624(4) 12,93(5) d β+ (52,7 %) 126Te -2
β (47,3 %) 126Xe
127I 53 74 126,904 473(4) Stabilní +5/2 1,000 0
128I 53 75 127,905 809(4) 24,99(2) min β (93,1 %) 128Xe +1
β+ (6,9 %) 128Te
128m1I 137,850(4) keV 845(20) ns -4
128m2I 167,367(5) keV 175(15) ns -6
129I[5] 53 76 128,904 988(3) 1,57(4)×107 r β 129Xe +7/2 Stopy[6]
130I 53 77 129,906 674(3) 12,36(1) h β 130Xe +5
130m1I 40,0 keV[1] 8,84(6) min IC (84 %) 130I +2
β (16 %) 130Xe
130m2I 69,586 5(7) keV 133(7) ns -6
130m3I 82,3960(19) keV 315(15) ns -
130m4I 85,109 9(10) keV 254(4) ns -6
131I[4] 53 78 130,906 124 6(12) 8,025 2(6) d β 131Xe +7/2
132I 53 79 131,907 997(6) 2,295(13) h β 132Xe +4
132mI 120 keV[1] 1.387(15) h IC (86 %) 132I -8
β (14 %) 132Xe
133I 53 80 132,907 797(5) 20,83(8) h β 133Xe +7/2
133m1I 1 634,1 keV[1] 9(2) s IC 133I -19/2
133m2I 1 729,160(17) keV ~170 ns -15/2
134I 53 81 133,909 744(9) 52,5(2) min β 134Xe +4
134mI 316,5 keV[1] 3,52(4) min IC (97,7 %) 134I -8
β (2,3 %) 134Xe
135I[7] 53 82 134,910 048(8) 6,58(3) h β 135Xe +7/2
136I 53 83 135,914 65(5) 83,4(10) s β 136Xe -1
136mI 640 keV[1] 46,9(10) s β 136Xe -6
137I 53 84 136,917 871(30) 24,5(2) s β (92,86 %) 137Xe +7/2
β, n (7,14 %) 136Xe
138I 53 85 137,922 35(9) 6,23(3) s β (94,54 %) 138Xe -2
β, n (5,46 %) 137Xe
139I 53 86 138,926 10(3) 2,280(11) s β (90 %) 139Xe +7/2
β, n (10 %) 138Xe
140I 53 87 139,931 00(21) 860(40) ms β (90,7 %) 140Xe -4
β, n (9,3 %) 139Xe
141I 53 88 140,935 03(21) 430(20) ms β (78,8 %) 141Xe +7/2
β, n (21,2 %) 140Xe
142I 53 89 141,940 18(43) 222(12) ms β 142Xe
143I 53 90 142,944 56(43) 130(45) ms β 143Xe
144I 53 91 143,949 99(54) >300 ns β 144Xe
145I 53 92 143,949 99(54) >407 ns β 145Xe

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of iodine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. Augustine George; JAMES T LANE; ARLEN D MEYERS. Radioactive Iodine Uptake Testing. emedicine.medscape.com. Medscape, January 17, 2013. Dostupné online. 
  3. Stabilní izotopy tučně
  4. a b c d Používá se v nukleární medicíně.
  5. Používá se k datovaní událostí v rané historii Sluneční soustavy a také k datování povrchové vody.
  6. Kosmogenní radionuklid, také přítomen v radioaktivně kontaminovaných materiálech.
  7. Vzniká jako produkt přeměny 135Te, přeměňuje se na 135Xe, který v případě nahromadění ve větším množství způsobí jev známý jako xenonová otrava reaktoru.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]