Italský chrtík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Italský chrtík je drobné společenské plemeno psa. Má velmi rádo svého majitele a v jeho přítomnosti je veselý, hravý a nadmíru mazlivý. Je také bystrý a velmi inteligentní.

Italský chrtík
Italian Greyhound standing gray.jpg
Základní informace
země původu Itálie Itálie
využití Společník
Tělesná charakteristika
hmotnost Do 6 kg
výška † 32 - 38 cm
barva Černá, šedá, břidlicová, žlutá ve různých odstínech.
Klasifikace a standard
skupina FCI Chrti
sekce FCI Krátkosrstí chrti
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie plemene[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o plemeno, jehož původ spadá již do starého Egypta, pravděpodobně vznikl výběrem malých kusů faraonských psů nebo jiných chrtů. Tehdejší vysoko postavení lidé své psy nechávali i mumifikovat a několik nalezených exemplářů se velmi podobá dnešním italským chrtíkům. Také je nalezneme na nástěných malbách v hrobkách nebo v pyramidách, kde doprovázejí své pány. Také je nejmenším ze všech chrtů[1] Vyšlechtěno bylo nejspíše jen jako společenský pes a dodnes se spekuluje o tom, že je to nejstarší společenské plemeno na světě.

Další informace o tomto plemeni nalézáme až v 15. století, kdy se objevují i na obrazech významných umělců, nebo na obrazech společně s Karlem I. či královnou Viktorií, oba dva tito panovníci měli totiž hned několik psů tohoto plemene a nechávali se s nimi portrétovat.

Kvůli tehdejší módě se chovatelé snažili docílit toho, aby psy byli co nejmenší a nejlehčí. Tímto "zmenšováním" ale dosáhli i velice chatrného zdraví a tak se na toto "přerostlejší" společenské plemeno zapomnělo, až ke konci viktoriánské doby okolo roku 1890 se povedlo skupině chovatelů plemeno opět vzkřísit a po několika letech mu navrátit jeho původní vzhled i velikost.

"Italský" se tomuto plemeni říká proto, že do Evropy přišel přes Itálii a ta jej "přijala za své".

V současné době zastřešuje toto plemeno v České republice jeden chovatelský klub a to je Klub chovatelů italských chrtíků. Oficiální značka pro toto plemeno je IT. FCI i UKC či AKC je uznávají.

2014: V České republice toto plemeno již uvidíte běžně. Je zde mnoho chovatelských stanic. Poslední dobou velmi nabírá na oblíbenosti a alespoň malu populaci italských chrtíků naleznete i v Austrálii nebo Americe, i tam je potkáte běžně. Největší populace je v Německu a Francii[2].

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Tento pes je kompaktní, téměř obdélníkového formátu a malý. Má jemnou konstrukci těla a velmi lehkou kostru. Srst je jemná, krátká a rovná, na celém těle stejná. Standardní barvy jsou šedá, břidlicová, žlutá a černá v nejrůznějších odstínech. Hlava je podlouhlá, tlama špičatá s tenkými, přiléhajícími pysky, čelisti jsou podlouhlé se silnými zuby. Oči jsou velké, zaoblené a vypouklé. Barva duhovky může být od zeleno-hnědé až po tmavě hnědou. Bělmo není vidět. Stop je mírný až výrazný. Uši jsou velmi vysoko posazené, velké a polovzpřímené, nekupírují se.

Krk je velmi dlouhý, rovný a dobře osvalený. Hřbet je také dlouhý a rovný, ale je úzký a žebra by měla být vidět. Ocas je středně dlouhý, nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně zužuje. V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se zakřivuje.

Výška v kohoutku je 32 až 38 cm u psa i feny a váha maximálně 5 kg.[3]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Italian Greyhound from 1915.JPG

Italský chrtík je podobně jako velcí chrti aktivní, a má rád závody. Má velmi rád teplo, ale chlad snáší také celkem dobře, je však třeba dát pozor na prochladnutí. Je také hravý a mazlivý, a přes to bystrý a velmi učenliví. Je tvrdohlaví a má dlouhou paměť. K cizím se chová rezervovaně, spíše je ignoruje, ale po čase si na ně zvykne. Nesmí na ně být agresivní či příliš bázlivý, to je považována za vadu a takoví psi se vyřazují z chovu, aby nedošlo k tomu, že by štěňata podědila špatné chování.

K ostatním zvířatům mají dobrý vztah, ale všichni chrti mají jednu vlastnost — mají tendenci pronásledovat rychle se pohybující předměty, nevyjímaje aut nebo cyklistů. Stejně tak i zvířata; pokud uvidí utíkající kočku, okamžitě se za ní rozběhne. Říká se, že "loví očima", tedy nepoužívají moc čich a běží si prohlédnout vše zajímavé, co vidí. Mají tedy velmi dobrý vztah.

Děti mají také rádi, ale mají nízký práh bolesti a tak jim některé dětské hrátky mohou být nepříjemné, proto je dobré dítě seznámit, co se psem smí nebo nesmí dělat.

Jsou to psi spíše pro jednoho pána a jiné lidi nerespektují ani neposlouchají. Tohoto jejich "vyvoleného" brání a velmi ho milují. Naopak je prokázáno, že až 90 % italských chrtíků je na svém pánovi závislých.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Toto plemeno nepotřebuje zvláštní péči, jeho srst je krátká a lesklá, tedy ani moc nelíná a stačí ji jen 1x za týden pročesat. Mytí šamponem se co nejvíce vyvarujte, protože příliš časté mytí šamponem způsobuje, že ztratí svoji přirozenou mastnotu i lesk, což způsobí problémy s kůží a srst již nebude tak dobře krýt proti vodě.

Vycházky toto plemeno vyžaduje, a to i přes to, že je společenské. Nezapře svůj chrtí původ a proto není dobré jej pouštět z vodítka, pokud nejste na velké oplocené louce. Chrti mají tendenci se jít podívat na to, co vidí a i většina zkušených chovatelů j od tohoto záměru nedokáže odlákat. Je pro ně vhodný jakýkoliv pohyb, ale většina z nich nemá ráda vodu.

Drápky se moc nemusí zastřihávat a vhodné prostředí může být jakékoliv; městský byt i rodinný dům se zahradou u lesa. Dokáže se velmi dobře přizpůsobit, ale v zimě je nejlepší dát mu psí obleček či deku, protože by mohl prochladnout.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tato informace pochází z oficiálních stránek Klubu chovatelů italských chrtíků - http://www.italsky-chrtik.utf.cz/o-plemeni/
  2. VERHOEF, Esther. Encyklopedie; Psi. 5. vydání. vyd. [s.l.] : Rebo, 2006. 264 s. S. 265.  
  3. Odstavec o vzhledu je výtahem z oficiálního platného standardu plemene italský chrtík dle FCI.