Inveraray
| Inveraray Inbhir Aora | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 56°13′52″ s. š., 5°4′23″ z. d. |
| Stát |  Spojené království |
  Inveraray | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 560 (2016) |
| Správa | |
| Vznik | 1745 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 01499 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Inveraray (ɪ n v ə ˈ r ɛər i nebo ɪ n v ə ˈ r ɛər ə, skotskou gaelštinou Inbhir Aora [ústí řeky Aray]) je město v oblasti Argyll a Bute v západní části Skotska. Rozkládá se na západním břehu zátoky Loch Fyne, při silnici A83. Jde o bývalé královské město, tradiční centrum hrabství Argyll a rodové sídlo vévodů z Argyllu.
V době 2. světové války se v blízkosti města nacházela významná vojenská základna Výcvikového střediska společných operací.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jak dokládají archeologické nálezy, byla zdejší oblast obydlená již v dobách gaelského království Dál Riata,[2] jehož centrum, hradiště Dunadd, se nacházelo nedaleko dnešního Inveraray.[2]
Nevelká osada Inveraray se již od středověku nacházela v oblasti dnešního zámeckého parku na jihovýchod od Inverarayského hradu.[3] V roce 1457 zde Colin Campbell, 1. hrabě z Argyllu, vybudoval první opevněné sídlo,[4] z něhož se stal sídelní hrad hraběcího rodu Campbelů, poté co Campbelové opustili své dosavadní sídlo Innischonnel Castle ležící na ostrůvku Innis Chonnell na nedalekém jezeře Loch Awe.[2]
V roce 1472 se vzkvétající Inveraray stalo baronským městem a roku 1648 královským městem,[3] kteroužto výsadu mu udělil král Karel I. Stuart.[5]
V prosinci 1644 se za anglické občanské války James Graham, 1. markýz z Montrose, zmocnil Inverarayského hradu a města a vypudil odtud svého soka Archibalda Campbella, 1. markýze z Argyllu. V únoru následujícího roku pak porazil jeho vojsko v bitvě u Inverlochy nedaleko městečka Fort William.[2]
V lednu 1692, v období nazývaném Slavná revoluce, sehrálo město důležitou roli v takzvaném Masakru v Glencoe.[2]
V roce 1701, v době, kdy Skotskem začínala zmítat těžká ekonomická krize, jejímž důsledkem bylo přijetí Zákonů o unii a zánik samostatného Skotska v roce 1707 a kterou způsobil krach Projektu Darién, obdržel 10. hrabě z Argyllu, Archibald Campbell, titul 1. vévoda z Argyllu.[2] Jeho syn, John Campbell, 2. vévoda z Argyllu, se rozhodl po více než dvou stech letech přebudovat rodové sídlo do podoby zámku ve francouzském stylu a zadal zhotovení návrhu podoby nového zámku architektu Johnu Vanbrughovi.[4] Po smrti 2. vévody v roce 1743 se myšlenky na přestavbu ujal Colinův mladší bratr Archibald, 3. vévoda z Argyllu. Nové sídlo podle projektu architekta Rogera Morrise však vyžadovalo mnohem větší prostor, proto muselo staré Inveraray ustoupit, a bylo posléze nově vystavěno asi o 2 km dál.
Vypracování plánů na výstavbu nového Inveraray bylo svěřeno přednímu skotskému architektovi té doby Williamu Adamovi,[6] který je dokončil roku 1747. V letech 1758 až 1776 docházelo k postupnému bourání zástavby v blízkosti zámku. Do roku 1770 výstavba nového města příliš nepokročila, proto se John Campbell, který se v tomto roce stal po svém otci Johnovi 5. vévodou z Argyllu, rozhodl přistoupit k přestavbě rázněji. Byli povoláni další architekti, mezi nimiž je třeba jmenovat zejména Johna Adama, Williamova syna, a Roberta Mylnea, jimž bylo svěřeno především plánování a výstavba nových budov.[7] John Adam přispěl zejména stavbou Inverarayské hospody (The Inveraray Inn) a budovy radnice. Větší část města včetně kostela je pak dílem proslulého edinburského rodáka Roberta Mylnea (1733–1811) z let 1772–1800.[8]
Vzniklo tak pohledné město s domy pro dělníky zdejší přádelny vlny a přístavištěm pro rybáře živící se lovem sleďů, který se v pozdějších letech stal významným odvětvím ekonomiky města. Inveraray je tak jedním z nejlepších příkladů nového skotského města 18. století, o jehož střední části se pro její architektonický význam uvažuje jako o vhodném kandidátu pro památkovou ochranu.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kromě již zmíněného Inverarayského hradu – viz stránka Inveraray Castle – se město může pochlubit dvoupatrovou budovou vězení z 19. století, která je chráněna jako architektonická památka.[9] Dnes je v ní umístěno muzeum vězeňství.
- Další zajímavou stavbou je 38 m vysoká zvonice zdejšího kostela Všech svatých neboli Vévodova zvonice,[10] jež vévodí celému městu. Byla postavena na paměť příslušníků klanu Campbellů, kteří padli během 1. světové války,[11] a je chráněnou historickou památkou. Je v ní umístěn druhý nejtěžší soubor deseti zvonů na světě.[12]
- Historickou pamětihodností je rovněž keltský Inverarayský kříž.
- Turistickou zajímavostí je dvacetimetrový nákladní parníček VIC 72 Vital Spark – jeden z posledních, které sloužily na středoskotském kanálu Forth–Clyde spojujícím zálivy Firth of Forth a Firth of Clyde. Kotví v inverarayském námořním muzeu a je přístupný veřejnosti.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Inveraray z pohledu ze silnice B839 na východní straně zátoky Loch Fyne -
Hlavní ulice (silnice A83) směrem k severovýchodu -
Inverarayské vězení -
Vévodova zvonice -
Nákladní parníček VIC 72 Vital Spark -
Most přes řeku Aray
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inveraray na anglické Wikipedii.
- ↑ No. 1 Combined Training Centre, Inveraray [online]. Combinedops.com [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f [ https://trulyedinburgh.com/scotland-history/inveraray/ trulyedinburgh.com]
- ↑ a b www.undiscoveredscotland.co.uk
- ↑ a b COVENTRY, Martin. Castles of the Clans: The Strongholds and Seats of 750 Scottish Families and Clans. Musselburgh: Goblinshead, 2008. ISBN 978-1-899874-36-1. S. 76.
- ↑ www.britannica.com
- ↑ Walker, Frank Arneil (2000) The Buildings of Scotland: Argyll and Bute, Penguin
- ↑ Inveraray. Argyll and Bute. In: David Munro, Bruce Gittings: Scotland. An Encyclopedia of Places & Landscapes. Collins u. a., Glasgow 2006, ISBN 0-00-472466-6.
- ↑ Ward, Robert (2007) The Man Who Buried Nelson: The Surprising Life of Robert Mylne. London: Tempus Publishing. ISBN 978-0-7524-3922-8. pp.101, 167
- ↑ IWM War Memorials Register
- ↑ The Duke's Tower, (Belfry) Beside All Saints Church. (LB35019) [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online.
- ↑ The Duke's Bell Tower (Clan Campbell WW1) [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dove's Guide for Church Bell Ringers [online]. [cit. 2009-07-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Inveraray na Wikimedia Commons
