Invaze na Krétu

Invaze na Krétu
Invaze začíná - přistání německých výsadkářů
Trvání	20. květen – 1. červen, 1941
Místo	Kréta, Středozemní moře
Souřadnice	35°30′ s. š., 24°3′40″ v. d.
Výsledek	Německé pyrrhovo vítězství
Strany
Třetí říše Itálie Řecko Velká Británie Austrálie Nový Zéland
Síla
Německo: 14 000[zdroj?] výsadkářů 15 000[zdroj?] horských myslivců 280 bombardérů 150 střemhlavých bombardérů 180 stíhaček 500 transportérů 80 kluzáků Itálie: 2 700 Spojené království: 15 000 Řecko: 11 451 Austrálie: 7 100 Nový Zéland: 6 700 Celkem: 40 000 (10 000 bojeneschopných)
Ztráty
Německé oficiální údaje: 2 124 padlých 1 917 pohřešovaných, považovaných za mrtvé 4 041 celkem mrtvých a pohřešovaných 2 640 zraněných 17 zajatých a odvezených do Egypta Celkem: 6 698 370 zničených či poškozených letadel Oficiální údaje Británie: 791 padlých 268 zraněných 6 576 zajatých Austrálie: 274 padlých 507 zraněných 3 079 zajatých Nový Zéland: 671 padlých 967 zraněných 2 180 zajatých Řecko: Vojenské: 426 padlých 800–850 zraněných1 5 255 zajatých Civilní: 3 000 mrtvých Royal Navy: 1 828 padlých 183 zraněných 9 lodí potopeno a 18 poškozeno Celkem (mimo civilní): 23 830 3 990 mrtvých 2 750 zraněných 17 090 zajatých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Invaze na Krétu (alias Operace Merkur, "Bitva o Krétu") představovala útok německých vzdušných výsadkových vojsk a letadly převážené pěchoty na Krétu. Smyslem této operace bylo obsadit ostrov a zabezpečit tak jižní křídlo Wehrmachtu (tj. Balkán a severní část východního Středomoří)  před zahájením operace Barbarossa a k zajištění rumunských naftových polí, jednotky RAF to měly z ostrova k těmto polím velice blízko, dalším důvodem obsazení bylo také vyhladovění Tobrúku. Představuje jedinou významnou bitvu historie, v níž jedna ze stran s částečným úspěchem nasadila pouze výsadkové a letadly převážené jednotky s podporou tří pěších pluků z 5. a 6. horské divize, která se měla vylodit z 63 motorizovaných plachetnic a sedmi malých parníků. Měla být chráněna dvěma torpédoborci a dvanácti motorovými torpédovkami italského námořnictva. Akce zpočátku nevycházela podle německých představ, neboť výsadkáři narazili na mnohem silnější obranu (seskoky přímo mezi novozélandské jednotky končily masakrem parašutistů), než původně očekávali, a měli nečekaně velké problémy se zajištěním letišť pro druhou vlnu výsadku.

Německé velení několikrát zvažovalo, že nařídí generálu Studentovi akci ukončit, odradilo je od toho pouze jeho odhodlání a vědomí, že by to znamenalo odepsání všech již shozených výsadkářů. Teprve když se po téměř celém dni bojů podařilo zajistit alespoň část letiště Maleme a navzdory ostřelování přistávajících strojů dopravit na bojiště druhou vlnu výsadku a těžší zbraně, nabrala operace očekávaný spád.

Bitva skončila úspěchem Němců a obsazením ostrova, ovšem vážné problémy během akce a těžké ztráty v řadách elitních výsadkových jednotek přivedly Hitlera k (možná poněkud ukvapenému) názoru, že takto rozsáhlé akce nemají budoucnost, z téhož důvodu se patrně nikdy neuskutečnila podobná operace plánovaná proti Maltě.

Nutno též zmínit obětavé nasazení Royal Navy. Ta nejprve zabránila německým námořním výsadkům na Krétě a potom mezi 28. květnem a 1. červnem evakuovala z ostrova 16 500 vojáků. To vše přes naprostou leteckou převahu Osy. Za splnění tohoto úkolu však Royal Navy zaplatila vysokou cenu. 3 křižníky (Gloucester, Fiji, Calcuta) a 6 torpédoborců (Kelly, Kashmir, Imperial, Greyhound, Hereward a Juno) bylo potopeno. 2 bitevní lodě, 1 letadlová loď, 2 křižníky a torpédoborec byly poškozeny tak těžce, že musely odplout na dlouhodobé opravy do Ameriky a dalších 9 lodí bylo poškozeno lehce. Na lodi Orion, vlajkové lodi viceadmirála Pridham-Wippella, zabila jediná německá bomba 260 mužů a dalších 280 zranila. V boji padlo více než 2 100 námořníků.

Závažnou chybou britského velení bylo plošné rozmístění vojsk, které neumožnilo vést soustředěné údery do míst výsadků, zcela podle zásady, že kdo chce ubránit vše, zpravidla všechno ztratí. Stačilo přitom položit důraz na včasné zasazení mobilních záloh na letiště Maleme. Takové zálohy však nebyly připraveny, mimo jiné i proto, že novozélandský velitel generálmajor Freyberg nepovažoval německé výsadkáře za hrozbu a hlavní opatření od počátku směřoval proti hypotetickému námořnímu výsadku. Obsazení Kréty Němci mělo řadu dopadů na boje na Středním východě a v Severní Africe a vytlačilo spojenecké námořní síly z většiny východního Středomoří.

Zdroje

Kniha: Bitvy druhé světové války, Nigel Cawthorne, Alpress 2007
(stránka 34-41, dle knížky počty jednotek spojenců, vlajková loď Orion, vylodění na Krétu spolu s parašutisty a informace o vyhladovění Tobrúku a zajištění naftových polí v Rumunsku)

• Landing in the bay of Sitia 28 May 1941 r. (PL) .