Inkubační doba
Inkubační doba představuje období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci (případně mezi požitím jedu a prvními příznaky otravy). U infekčních onemocnění hraje inkubační doba významnou roli při posuzování nebezpečnosti onemocnění.
Nemoci můžeme rozdělit na nemoci s krátkou inkubační dobou (v rozmezí hodin až dní, např. chřipka, cholera) a nemoci s dlouhou inkubační dobou (v rozmezí měsíců a let, např. vzteklina, AIDS). Creutzfeldt-Jakobova nemoc má inkubační dobu třicet let.
Při dlouhé inkubační době se např. zvyšuje pravděpodobnost, že nakažený jedinec odcestuje do jiné oblasti a rozšíří chorobu tam. (Zejména pokud byl infekční již během inkubační doby, protože v době, kdy nemoc propukne a lékaři či zvěrolékaři dostanou první varování, může již být nakaženo více lidí či zvířat.) Typickým příkladem je jinak jen slabě infekční AIDS.
Jiné významy
- ZOOLOGIE: U živočichů rozmnožujících se vejci (vajíčka plazů, ptáků a vejcorodých savců) se pojem inkubační doba používá k označení doby mezi snesením vajec a vylíhnutím mladých jedinců.
- MIKROBIOLOGIE: V mikrobiologických laboratořích nebo studiích se pojem inkubační doba používá k označení doby potřebné k pomnožení mikroorganismu (bakterie, viru aj.) v podmínkách in vitro.