Hjalmar Hammarskjöld

Hjalmar Hammarskjöld
Hjalmar Hammarskjöld
Předseda vlády Švédska
	Ve funkci:; 17. února 1914 – 30. března 1917
Panovník	Gustav V.
Předchůdce	Karl Staaff
Nástupce	Carl Swartz
Stranická příslušnost
Členství	divoká pravice
Narození	4. února 1862 ; Tuna
Úmrtí	12. října 1953 (ve věku 91 let) ; Engelbrektská farnost
Místo pohřbení	Starý uppsalský hřbitov (od 1953; 59°51′20″ s. š., 17°37′34″ v. d.)
Choť	Agnes Almquistová (od 1890)
Rodiče	Knut Wilhelm Hammarskjöld a Maria Lovisa Cecilia Wilhelmina Cöster
Děti	Bo Hammarskjöld; Åke Hammarskjöld; Sten Hammarskjöld; Dag Hammarskjöld
Příbuzní	Carl Gustaf Hammarskjöld (sourozenec)
Alma mater	Uppsalská univerzita (od 1878)
Profese	politik, právník a diplomat
Náboženství	luteránství
Ocenění	čestný doktor Uppsalské univerzity (1893); komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (1905); velkokříž Vasova řádu (1911); Řád Serafínů (1916); velkokříž Řádu svatého Olafa (1916); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Hjalmar Hammarskjöld
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Knut Hjalmar Leonard Hammarskjöld (4. února 1862 – 12. října 1953) byl švédský politik, vzdělanec, ministr, člen parlamentu od roku 1923 do 1935, a premiér Švédska v letech 1914 a 1917.

Roku 1890 si vzal Agnes Almquistovou (1866–1940). Pár zplodil čtyři syny, jejichž jména jsou Bo, Åke, Sten a Dag.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hjalmar Hammerskjöld se narodil do rodiny poručíka a statkáře Knuta Hammarskjöda a jeho ženy Marie Cösterové v Tuně, v Kalmarské oblasti. Byl velice všestranný, stal se expertem jak v oblasti práva, tak v oblasti legislativy. Roku 1891 se stal profesorem na uppsalské univerzitě a měl ohromný vliv na švédské a severské občanské právo. Získal si reputaci jako skvělý odborník v oblasti mezinárodního práva díky usilovné práci na mezinárodních setkáních, v roce 1904 stal se také členem Stálého rozhodčího soudu v Haagu.

Jako ministr spravedlnosti, jímž byl mezi lety 1901 a 1902 ve vládě Fredrika von Ottera, projevil ambiciózní, nicméně neúspěšné snahy o řešení problému týkajícího se volebního práva. Na svou vlastní žádost o odstoupení z úřadu byl jmenován prezidentem Odvolacího soudu v Götě. V souvislosti s rozpuštěním Švédsko-norské unie se stal ministrem duchovních záležitostí v koaliční vládě křesťanských Lundebergů a vyjednavačem v Karlstadu. V roce 1905 byl jmenován na post švédského ambasadora v Kodani. Zpět se vrátil o dva roky později, tj. roku 1907, a to do Uppsaly jako její guvernér. Často se ovšem zdržoval mimo město kvůli jiným aktivitám.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

rytíř Řádu Serafínů – 6. června 1916, Švédsko
velkokříž Řádu svatého Olafa – 1916, Norsko
Řád červené orlice I. třídy – 1911, Pruské království

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hjalmar Hammarskjöld na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hjalmar Hammarskjöld na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Švédska

Louis De Geer st. (1876–1880) • Arvid Posse (1880–1883) • Carl Johan Thyselius (1883–1884) • Robert Themptander (1884–1888) • Gillis Bildt (1888–1889) • Gustaf Åkerhielm (1889–1891) • Erik Gustaf Boström (1891–1900) • Fredrik von Otter (1900–1902) • Erik Gustaf Boström (1902–1905) • Johan Ramstedt (1905) • Christian Lundeberg (1905) • Karl Staaff (1905–1906) • Arvid Lindman (1906–1911) • Karl Staaff (1911–1914) • Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) • Carl Swartz (1917) • Nils Edén (1917–1920) • Hjalmar Branting (1920) • Louis de Geer (1920–1921) • Oscar von Sydow (1921) • Hjalmar Branting (1921–1923) • Ernst Trygger (1923–1924) • Hjalmar Branting (1924–1925) • Rickard Sandler (1925–1926) • Carl Gustaf Ekman (1926–1928) • Arvid Lindman (1928–1930) • Carl Gustaf Ekman (1930–1932) • Felix Hamrin (1932) • Per Albin Hansson (1932–1936) • Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) • Per Albin Hansson (1936–1946) • Tage Erlander (1946–1969) • Olof Palme (1969–1976) • Thorbjörn Fälldin (1976–1978) • Ola Ullsten (1978–1979) • Thorbjörn Fälldin (1979–1982) • Olof Palme (1982–1986) • Ingvar Carlsson (1986–1991) • Carl Bildt (1991–1994) • Ingvar Carlsson (1994–1996) • Göran Persson (1996–2006) • Fredrik Reinfeldt (2006–2014) • Stefan Löfven (2014–2021) • Magdalena Anderssonová (2021–2022) • Ulf Kristersson (od 2022)