Herman Van Rompuy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herman Van Rompuy
1. stálý předseda Evropské rady
Ve funkci:
1. prosince 2009 – 30. listopadu 2014
NástupceDonald Tusk
66. předseda vlády Belgie
Ve funkci:
30. prosince 2008 – 25. listopadu 2009
PředchůdceYves Leterme
NástupceYves Leterme
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťanskodemokratická vlámská strana
Rodné jménoHerman Achille Van Rompuy
Narození31. října 1947 (76 let)
Belgie Etterbeek, Belgie
ChoťGeertrui Windels
RodičeVic Van Rompuy
DětiPeter Van Rompuy
PříbuzníTine Van Rompuy, Eric Van Rompuy a Anita Van Rompuy (sourozenci)
SídloSint-Genesius-Rode
Alma materKatolická univerzita v Lovani
Profesepolitik a ekonom
Náboženstvířímský katolicismus
Oceněnívelkostuha Leopoldova řádu (2009)
Gouden Penning (2011)
Otto von der Gablentz award (2012)
Řád bílého dvojkříže 2. třídy (2014)
Cena Karla Velikého (2014)
… více na Wikidatech
PodpisHerman Van Rompuy, podpis
CommonsHerman Van Rompuy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herman Van Rompuy (zvuk [ˈɦɛɾmɑn vɑn ˈɾɔmpœy̆]IPA, narozen jako Herman Achille Van Rompuy, * 31. října 1947, Etterbeek, Belgie) je belgický vlámský politik a člen Křesťanskodemokratické vlámské strany (CD&V). Od 1. prosince 2009 do 30. listopadu 2014 byl prvním stálým předsedou Evropské rady. Předtím zastával post belgického předsedy vlády. V minulosti působil také v několika ministerských funkcích, například ministra financí.[1]

Politický život

Dne 19. listopadu 2009 byl na mimořádném summitu Evropské unie v Bruselu zvolen Evropskou radou na 2,5leté funkční období do nově vzniklé funkce, zavedené Lisabonskou smlouvou, jejímž oficiálním názvem je stálý předseda Evropské rady, neoficiálním pak prezident Evropské unie.[2] Funkce se formálně ujal 1. prosince 2009 a 30. listopadu 2014 ji předal Donaldu Tuskovi.

Ve funkci premiéra Belgie se kromě mírnění dopadu hospodářské krize snažil uklidnit napjatou situaci mezi valonskou a vlámskou částí Belgie, kterou předtím jako vůdce opozice sám pomáhal vyvolat, aby tak způsobil vládě potíže.[3] Je zastáncem restriktivní rozpočtové politiky, odpůrcem extremismu, zastáncem federalistického směřování Evropské unie a odpůrce vstupu Turecka do EU.[1][4][5]

Kromě rodné vlámštiny hovoří rovněž francouzsky a anglicky. Napsal několik knih o ekonomii a politice a píše básně ve stylu japonského haiku.[5]

Na počátku své politické dráhy byl konzervativním katolíkem, ke katolicismu se stále hlásí, ale ne všichni to považují za adekvátní. Konzervativní katolický novinář Paul Beliën, který dřív býval jeho spojencem, jej v této souvislosti a ve vztahu k demokracii označil za Sarumana.[6]

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ČERNÝ, Adam. Kdo je nový prezident EU Herman Van Rompuy? Hodinář kompromisů [online]. iHNed.cz, 2009-11-20 [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Evropským prezidentem je neznámý Belgičan Herman Van Rompuy [online]. Lidovky.cz, 2009-11-19 [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Paul Beliën (překlad Petr Stočes): Seznamte se s prezidentem Evropy in Te Deum 6/2009, str. 11
  4. ↑ JEMELKA, Petr. Zděšení nad panem Nikdo. Evropa se ptá, koho si zvolila [online]. Aktuálně.cz [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Nový prezident EU: básník s kupou triků [online]. iDNES.cz, 2009-11-20 [cit. 2009-11-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ Herman je jako Saruman, mazaný kouzelník z Tolkienova Pána prstenů, který přešel na druhou stranu. Kdysi se staral o to, co my. To už ale neplatí. Postavil si vysokou věž, z níž nad námi všemi vládne.;Paul Beliën (překlad Petr Stočes): Seznamte se s prezidentem Evropy in Te Deum 6/2009, str. 11
  7. ↑ ČTK. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/337754-van-rompuy-dostal-cenu-karla-velikeho-za-zasluhy-o-unii.html [online]. 

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Belgie
Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Herman_Van_Rompuy&oldid=16022126“