Gumojilm jilmový
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Gumojilm jilmový - větévka s plody
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Eucommia ulmoides Oliv. |
Gumojilm jilmový (Eucommia ulmoides) je jediný zástupce čeledi gumojilmovité (Eucommiaceae) vyšších dvouděložných rostlin. Je to opadavý strom, dorůstající výšky až 20 metrů. V Česku je občas pěstován jako parková a sbírková dřevina.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Gumojilm je dvoudomý opadavý strom nebo jen keř, dorůstající výšky 6 až 20 metrů. Větve mají přehrádkovanou dřeň. Borka je šedohnědá. Rostlina obsahuje v listech, kůře i větévkách bílý latex. Listy jsou střídavé, jednoduché, 7 až 11 cm dlouhé, bez palistů, se zpeřenou žilnatinou. Čepel je eliptická až podlouhlá, někdy i vejčitá nebo obvejčitá, se zaoblenou bází a vytaženou špičkou. Okraj čepele je hustě pilovitý se zuby zakončenými žlázkou. Květy se vyvíjejí v paždí větévek, jsou nenápadné, bezobalné a velmi krátce stopkaté. Samčí květy jsou shloučené a obsahují 5 až 12 tyčinek s velmi krátkými nitkami. Samičí květy jsou jednotlivé, s jednopouzdrým semeníkem srostlým ze 2 plodolistů. Gumojilm je opylován větrem. Plodem je 3 až 4 cm dlouhá samara (křídlatá nažka) připomínající plody jasanu.[1][2]
Druh pochází ze střední Číny, kde roste v dosti rozsáhlé oblasti ve smíšených lesích, na lesních okrajích, v údolích a na nižších horách v nadmořských výškách 100 až 2000 m.[1]
Využití [editovat]
Gumojilm je pěstován spíše jako botanická zvláštnost v botanických zahradách a arboretech. Kultivary nejsou známy.[3] Uváděn je např. ze sbírek Arboreta Žampach, Průhonického parku, Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji[4] a zámeckého parku v Lednici.[3] Vysazen je i v Botanické zahradě a arboretu MU v Brně.
-
Listy gumojilmu
-
Detail větévky gumojilmu
-
Kmen gumojilmu
-
Vrcholek listu gumojilmu, visící na vláknech zaschlého latexu
Pěstování [editovat]
Strom prospívá v humózních, čerstvě vlhkých půdách.[2] V našich podmínkách je zcela odolný. Rozmnožovat jej je možné výsevem stratifikovaných semen nebo vegetativně zelenými řízky řezanými v červnu. Možné je i hřížení a štěpování na vlastní kořeny.[5]
Reference [editovat]
- ↑ a b Flora of China: Eucommiaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ a b Dendrologie online: Eucommia ulmoides [online]. . Dostupné online.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.
- ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.
