Gabrielina Huť
Šablona:Infobox - sídlo Gabrielina Huť (německy Gabrielahütten, lidově Gabrielka)[1] je název zaniklé osady v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Nacházela se v Krušných horách v nadmořské výšce 590 m n. m. v údolí Telčského potoka. Nacházela se necelé 4 km severovýchodně od Kalku. Její katastr má rozlohu 1 193 ha.[2] Po odsunu Němců po druhé světové válce nebyla dosídlena a v roce 1955 byla úředně zrušena.[3]
Název
Název vesnice vznikl spojením slov huť (železárna) a křestního jména dcery hraběte Jindřicha z Rottenhanu, který železárnu založil. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech Gabriela Hütten (1787), Gabrielahütten (1846) nebo Gabrielčina huť (1854).[4]
Historie
Osada byla založena roku 1779, podle některých pramenů stávala na stejném místě dříve osada Telč, která mohla dát jméno Telčskému potoku, který bývalou osadou protéká.[5]
V letech 1778–1780 zde vybudoval hrabě Jindřich Rottenhan, majitel Červeného Hrádku, železárnu. Na počest své dcery Gabriely nazval huť Gabrielinou Hutí a tento název přenesl i na vznikající vesnici. Do té doby zde bylo jen pár roztroušených domků uhlířů a lesních dělníků. Od roku 1869 byla vesnice osadou Kalku.[3] Téhož roku vznikla Thunská silnice do Rudolic v Horách, v roce 1833 vznikla silnice do Brandova.[5]
Poměrně dlouho zde byl jen jeden hamr na zpracovávání železa. Pak se výroba začala rozšiřovat, zvláště když se majitelkou po smrti otce stala Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. Postupně zde vznikla vysoká pec, drtírna rudy, tři tyčové hamry a plechařský hamr.[6] Na počátku 19. století byly všechny zdejší hamry přeměněny na plechařské. Roku 1835 byla zřízena také válcovna plechů a výroba byla velmi úspěšná. Pobočka v Kalku byla roku 1842 rozšířena ještě o cínovnu na výrobu leštěných anglických plechů.[6]
V roce 1859 patřily k huti tři hamry se třemi nadhazovacími kladivy a třemi vodními koly, válcovna plechů se třemi žhavícími výhněmi na dřevo a hnědé uhlí a dvěma nůžkami, válcovna na leštění plechu, pudlovací pec a válcovna tyčí. K pohonu sloužil parní stroj s výkonem 36 koňských sil a pětice vodních kol o celkovém výkonu 65 koňských sil.[7] Roku 1857 byl již zaveden parní buchar a k vytápění pecí sloužil Siemensův generátor.[5] Po polovině 19. století železárny vyráběly až 1538 tun surového železa a litinového zboží a ve válcovně se vyrobilo přes dvanáct tisíc metrů litinových rour.[6]
Gabrielina Huť neměla kostel ani hřbitov, pouze od roku 1838 jednotřídní školu, kterou z větší části platila až do roku 1874 vrchnost. Farou i poštou patřila ke Kalku. Dříví pro hutě sem bylo plavené po potoce. Roku 1858 nechal hraběcí lesní úřad instalovat stroj na výrobu šindelů poháněný vodním kolem. Konkurence nových železáren nakonec přivodila konce zdejší železárny, která měla nejen špatné dopravní cesty, ale i přísun málo bohatých surovin. V roce 1871 prodala hraběnka Trattmannsdorfová, poté co roku 1867 ukončila zdejší výrobu, železárnu Krušnohorské železářské a ocelářské společnosti v Chomutově.[6] Ani ta však neuspěla a provoz byl zastaven v roce 1874. Poté se noví majitelé šest let marně pokoušeli provoz obnovit a výroba roku 1882 definitivně skončila.[7]
V roce 1890 zde byla místo hutě zřízena Karlem Engelhartem z Rübenau továrna na dřevitou lepenku. Byla poháněna vodní turbínou. Byla zde také dílna na výrobu dřevěných pažeb k dětským puškám. Tehdy byly ve vsi dva hostince, jejichž majitelé měli i řeznictví a byl zde jeden kramář. V té době byla Gabrielina Huť oblíbeným místem letních bytů. Celá vesnice však byla závislá na průmyslu, a když zanikl, lidé odsud odcházeli.[7]
Z původních domů se zachovaly jen zbytky základů, terénní nerovnosti a několik doposud stojících zbytků zdí postavených z cihel a z modré strusky. Zaniklou obec také připomíná obnovená vodní nádrž s kamennou hrází na Telčském potoce.[1]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 141 obyvatel (z toho 68 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 132 Němců a sedm cizinců. S výjimkou osmi evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 151 obyvatel: šest Čechoslováků, 137 Němců a osm cizinců. Kromě jednoho člověka bez vyznání a deseti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[9]
| 1847 | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1938 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 275 | 217 | 194 | 166 | 184 | 176 | 141 | 151 | 122 | 0 |
| Domy | 16 | 16 | 15 | 17 | 18 | 17 | 16 | 16 | 15 | 20 |
Slavní rodáci
- Friedrich Balling (1803–1859), rakouský chemik a ředitel hutí
- Karel Balling (chemik) (1805–1868), český chemik, profesor chemie a v letech 1865–1866 též rektor Pražské polytechniky
Pamětihodnosti
- Přírodní rezervace Buky a javory v Gabrielce
Reference
- ↑ a b c LYSÁK, Jakub. Gabrielina Huť [online]. Rev. 2002-10-16 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 2013-01-01 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Gabrielina Huť [online]. Zaniklé obce a objekty po roce 1945, 2005-04-15 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 713.
- ↑ a b c Informační tabule na místě bývalé osady
- ↑ a b c d BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 56.
- ↑ a b c NEUHÖFER, Lub. Gabrielina Huť. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11., čís. 1, s. 28–32.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena; VACHATA, Zdeněk. Zaniklé obce Chomutovska IV: V bývalém soudním okrese Jirkov. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 59 s.
- BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum, 1976. 192 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabrielina Huť na Wikimedia Commons - Gabrielina Huť na stránkách komotau.de
- Gabrielina Huť na stránkách zanikleobce.cz
