Gabriel Tarde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriel Tarde

Gabriel Tarde (12. března 1843, Sarlat-la-Canéda - 12. května 1904, Paříž) byl francouzský sociolog a sociální psycholog. Proslul především svou formulací teorie nápodoby, která měla v jeho pojetí ambici vysvětlit veškeré společenské procesy.

Dílo a teorie[editovat | editovat zdroj]

Fenomén nápodoby umožňuje Tardovi vysvětlit nadindividuální povahu společnosti, přičemž však - na rozdíl od Émila Durkheima - společnost nechápe jako bytost svého druhu, ale považuje ji pouze za souhrn jednotlivců. Právě procesy nápodoby, opozice a přizpůsobení, které jednotlivce vzájemně propojují, vytvářejí specifičnost společnosti jako celku.

Mechanismus nápodoby probíhá dle Tarda následovně: inovativní prvky, které se v individuálním jednání čas od času objeví, se někdy ujmou a jsou napodobovány druhými; tato nápodoba se pak šíří z centra inovace v soustředných kruzích; tyto kruhy z různých center se vzájemně protínají a vzniká mezi nimi opozice; výsledkem jejich soupeření je vždy určitá forma vzájemného přizpůsobení, čímž vzniká odlišná kvalita a tak další inovace, jež se opět začíná šířit.

Tarde se podobně jako např. Charles Horton Cooley domníval, že proces modernizace povede ke stále dokonalejší rovnováze mezi společností a individui a připisoval velkou úlohu rozvoji veřejného mínění podporovaného masmédii, přičemž mínění veřejnosti jako publika, jehož členové jsou oddělení v prostoru a čase, výslovně odlišoval od psychiky davu, jenž je shromážděn v určitém čase na určitém místě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • La Criminalité comparée (1890)
  • La Philosophie pénale (1890)
  • Les Lois de l'imitation (1890)
  • Les Transformations du droit. Étude sociologique (1891)
  • Monadologie et sociologie (1893)
  • La Logique sociale (1895)
  • Fragment d'histoire future (1896)
  • L’Opposition universelle. Essai d’une théorie des contraires. (1897)
  • Écrits de psychologie sociale (1898)
  • Les Lois sociales. Esquisse d’une sociologie (1898)
  • Psychologie économique, Paris, Félix Alcan (1902)
  • L'Opinion et la foule (1901)(znovu vydané roku 2006)