Fronda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jules kardinál Mazarin

Fronda je označení používané pro šlechtické povstání a následnou občanskou válku v letech (16481653) ve Francii.

Slovo fronde znamená prak a odvozuje se od kamenů, které pařížské davy metaly do oken příznivců kardinála Mazarina. Cílem vzbouřenců bylo omezení královské moci. Hnutí se brzy rozpadlo do frakcí, z nichž některé se snažily svrhnout všemocného Mazarina z postu prvního ministra a změnit politiku, započatou jeho předchůdcem, kardinálem Richelieu.

Když se v roce 1643 Ludvík XIV. stal králem, byly mu pouhé čtyři roky a regentka, králova matka Anna Rakouská, se řídila radami prvního ministra, kardinála Julese Mazarina. Ten zase pokračoval v politice svého předchůdce, Armanda Jeana du Plessis, kardinála Richelieu. Hlavními body této politiky bylo čelit mocenským ambicím rakouských a španělských Habsburků v zahraniční politice a centralizovat královskou moc na půdě domácí.

Mazarin na tuto politiku důsledně navazoval, což zejména v kruzích vysoké šlechty vzbuzovalo nelibost. Povstání se postupem času obrátilo i proti regentce Anně a nakonec také proti samotnému Ludvíku XIV., který měl být zbaven trůnu. Králem se měl stát jeho strýc Gaston Orleánský. Spolu s ním stáli v opozici vůči nezletilému králi i další příbuzní Ludvíka XIV., např. Ludvík II. Bourbon-Condé a jeho syn Armand Bourbon-Condé, princ de Conti. Povstání postupně sláblo poté, co Mazarin načas odešel dobrovolně do exilu, čímž uspokojil Pařížský parlament i lid.

S konečnou platností bylo povstání ukončeno slavnostní korunovací Ludvíka XIV., která proběhla 7. června 1654. Mazarin se následně vrátil zpět do Francie a ujal se opět svých funkcí. Drobné spory s šlechtou a některými odbojnými městy (např. Marseille) přetrvávaly až do roku 1660, kdy zemřel Gaston Orleánský. Ludvík XIV. poté odpustil účast na frondě některým účastníkům (např. princi de Condé), kteří byli nyní nuceni odpřisáhnout věrnost jemu jako králi i kardinálu Mazarinovi. Následná celoživotní snaha po dosažení absolutní moci a oslabování vysoké šlechty byly zřejmě u Ludvíka XIV. důsledkem těchto jeho neblahých zkušeností z dob dětství a dospívání.

Slovo frondeur (původně frondista) označovalo později ve francouzštině toho, kdo se snažil o omezení královské moci, pak i nespokojence s jakoukoli subordinací a kritika moci. Dnes označuje obecně nespokojence.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]