Friesovy Boudy

Friesovy Boudy
Lokalita
Charakter	osada
Obec	Strážné
Okres	Trutnov
Kraj	Královéhradecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°41′59″ s. š., 15°38′54″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Strážné
PSČ	543 52
	Friesovy Boudy
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friesovy Boudy jsou osada v Krkonoších, která leží v katastrálním území obce Strážné a je tvořena skupinou horských bud. Nachází se v nadmořské výšce 1120 m až 1200 m na louce nad levým břehem Malého Labe mezi Arnoldovou a Friesovou strouhou pod Světlým vrchem.

Jednotlivé boudy[editovat | editovat zdroj]

Osadu tvoří sedm budov:^[1]^[2]

budova č.p. 89 (chata Ministerská)
budova č.p. 90 (bouda Jawa)
budova č.p. 92
budova č.p. 93
budova č.p. 94 (bouda Matouš)
budova č.p. 95 (Friesova bouda resp. horský hotel Friesovy boudy)
budova č.p. 96 (pension Andula)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Friesových boudách je ve vrchlabském urbáři, kde je v r. 1676 připomínán Jiří Fries, jemuž zde bylo povoleno postavit boudu. Friesovy boudy patřily až do r. 1882 do katastru obce Dolní Dvůr a poté do obce Strážné, kde je v roce 1900 registrováno 7 rodin Friesů. Budaři se věnovali chovu dobytka, výrobě mléčných produktů a senaření.

S rozvojem cestovního ruchu ve 2. čtvrtině 19. stol. se budaři podél hlavních turistických tras věnovali vedle hospodaření i novým formám obživy jako horští nosiči a průvodci a svá obydlí přizpůsobovali pro poskytování pohostinství turistům. Prodávalo se zde mléko, sýry, káva a destiláty.

Friesovy boudy ležely dlouho stranou turistických tras. Vyhýbala se jim jedna z nejstarších cest – Slezská cesta (Lahrbusch) , která vedle přes Jilemnici, Vrchlabí, Strážné a Lahrovy boudy na Výrovku, odtud sedlem mezi Studniční a Luční horou kolem Luční a Hamplovy boudy do Slezska. To prý také byla obvyklá pašerácká stezka. Teprve po dobudování lanovky na Pláň se i Friesovy boudy staly turisticky navštěvovaným střediskem.

Život horalů nebyl ani v první polovině 20. stol. zdaleka snadný. Na horách tehdy ještě nebyl zaveden elektrický proud, svítilo se proto převážně petrolejkami a svíčkami. To také někdy vedlo k požárům, ale jejich nejčetnější příčinou byl úder blesku nebo vadný komín. Chléb si většinou pekli sami doma v každém stavení, obvykle tak 1 za 14 dní. Zelenině ani ovoci se v těchto nadmořských výškách nedařilo, nejvýše rostly třesně u Husích bud a jablka až od Strážného níže. Ze zeleniny jedli nejvíce mrkve a ředkvičky, které kupovali ve Vrchlabí. Stejně tak zelí, které nakládali a sloužilo jim celý rok jako zdroj vitamínů.

Prasata nechovali, protože pro ně neměli krmení. Nářadí kupovali a nechávali si opravovat ve Vrchlabí, na horách žádný kovář nebyl. Pošťák chodil s poštou pravidelně každý den a nosil také noviny. Zdrojem informací bývalo také rádio na baterky, které měli ve škole na Rennerovkách a v četných hospodách (hospodu měly Friesovky, Lahrovky, Klínovky, Dvorská bouda a Strážné).

Lékařská péče nebyla lidem příliš dostupná a byla velice drahá. Praktický lékař a zubař byli až ve Vrchlabí, když ve vážném případě pro lékaře došli, bylo už většinou pozdě. Začátkem třicátých let se značně rozmohl cizinecký ruch a stal se pro většinu obyvatel hor dobrým vedlejším příjmem. Jezdili sem turisté jak z Čech, tak i z Německa. Turistika byla nejčastějším důvodem kontaktů s českým obyvatelstvem, protože zde Češi do konce války prakticky nežili, pouze ve Vrchlabí, kde také byla česká škola.^[3]