Frederick Leighton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frederic Leighton
autoportrét
autoportrét
Narození 3. prosince 1830
Scarborough
Úmrtí 25. ledna 1896
Londýn
Občanství Spojené království
Povolání sochař a malíř
Ocenění Royal Gold Medal a Prix de Rome
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick Leighton (3. prosince 1830, Scarborough, Severní Yorkshire25. ledna 1896, Londýn) byl anglický viktoriánský malíř a sochař. Jeho dílo zahrnuje především historické malby, dále portréty mužů viktoriánské epochy, mytologické malby aktů, ale také plastiky. Maloval velmi sytými a výraznými barvami a jemnými odstíny. Byl pokračovatelem prerafaelitů a současníkem malíře Alma-Tademy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Leighton se narodil v Scarboroughu 3. prosince r. 1830. Malířství se vyučil u Eduarda von Steinle a Giovanniho Costy. Ve Florencii studoval italské renesanční mistry a roku 1852 zde namaloval obraz Cimabuova Madona vezená ulicemi Florencie. Obraz byl vystaven v Královské akademii a sklidil takový úspěch, že jej zakoupila královna Viktorie za 600 guinejí. Léta 1855-1859 strávil v Paříži, kde se setkal s Ingresem, Delacroixem, Corotem a Milletem, jejichž umění hluboce obdivoval. Roku 1860 se vrátil do Anglie a roku 1864 byl zvolen za člena královské akademie. V letech 1878-1896 byl jejím prezidentem.

Do roku 1870 začal pod Leightonovým vedením Frederick Hollyer fotografovat a publikovat díla Prerafaelitů, mezi kterými byli mimo jiné Edward Burne-Jones, George Frederic Watts, Simeon Solomon nebo Dante Gabriel Rossetti.[1][2] Zvláště jeho fotografie kreseb byly chváleny pro svoji vysokou kvalitu, doslova "je šlo jen stěží odlišit od těch skutečných". Jednou z nejznámějších byla studie tří hlav Burna-Jonese pro The Masque of Cupid.[2]

Roku 1878 byl ve Windsoru pasován na rytíře, a v roce 1896 byl jmenován baronem. Z tohoto titulu se však netěšil dlouho,protože následující den zemřel na anginu pectoris. Protože neměl potomka, jeho titul v ten okamžik zanikl.

Daidalos a Ikaros (1869)

Výběr děl[editovat | editovat zdroj]

  • Brunneleschiho smrt, 1852
  • Nesení Cimabuovy Madony ulicemi Florencie, 1853-1855
  • Rybář a siréna, asi 1856-1858
  • Objevení mrtvé Julie, kol. 1860
  • Mateřské líbánky,1864
  • Matka a dítě, 1865
  • Actea,nymfa na pobřeží, 1868
  • Daidalos a Ikaros, 1869
  • Herakles bojuje s Thanatem o tělo Alkestis, 1871-1872
  • Řekyně sbírající oblázky u moře, 1871
  • Teresina, 1872
  • Hudební lekce, 1877
  • Atlet zápasící s Pýthonem, 1877
  • Nausikaá, 1879
  • Světlo v harému, 1880
  • Ženatý, 1882
  • Zajetí Andromaché, 1889
  • Lázeň Psýché, 1890
  • Zahrada Hesperidek, 1892
  • Plamenný červen, 1895
  • Podobenství o moudrých a pošetilých pannách
  • Phoebe
  • Koupající se
  • Leightonovy fresky

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Leighton byl prvním malířem, který v roce 1896 obdržel šlechtický titul. Současně drží "rekord" v nejkratší době po kterou tento titul trval. Druhý den po jeho udělení totiž zemřel na anginu pectoris, a jelikož nebyl ženatý, jeho titul zanikl.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Concise Grove Dictionary of Art, "Frederick Hollyer"
  2. a b Wildman, Edward Burne-Jones, str. 197-198
  3. Peerage records
  • Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5
  • Answers.com "Frederick Hollyer" [online]. Oxford University Press, [cit. 2008-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Kategorie Frederic Leighton ve Wikimedia Commons