Francesco Bassano mladší

Francesco Bassano mladší
	Panna Marie ve slávě, se sv. Janem Křtitelem a sv. Mikulášem (1570)
Narození	7. ledna 1549 ; Bassano del Grappa; Benátská republika
Úmrtí	3. července 1592 (ve věku 43 let) ; Benátky; Benátská republika
Národnost	italská
Povolání	malíř
Rodiče	Jacopo Bassano (otec); Francesco Bassano starší (dědeček)
Příbuzní	Leandro Bassano, Girolamo da Ponte a Giovanni Battista da Ponte (sourozenci)
Hnutí	manýrismus
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Bassano mladší, (italsky Francesco Bassano Il giovane), vlastním jménem Francesco Giambattista da Ponte (7. ledna^[2] 1549 Bassano del Grappa – 3. července^[3] 1592 Benátky) byl italský malíř benátské školy z období manýrismu, příslušník třetí ze tří generací malířské rodiny Bassanů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl malíř Jacopo Bassano| a dědečkem malíř Francesco Bassano starší, zvaný Jacopo da Ponte. Také jeho tři mladší bratři se také stali malíři. Byli to Gerolamo Bassano (1566–1621), Giovanni Battista Bassano (1553–1613) a Leandro Bassano (1557–1622)^[4] Vyučil se v otcově dílně a v prvním období tvorby zůstal jeho pomocníkem, hlavně při malbě oltářních obrazů. Byl nejtalentovanější z Jacopových synů. Roku 1566 datoval a signoval své první samostatné dílo Zázrak zjevení. Od roku 1579 se připomíná ve vlastním ateliéru v Benátkách. V letech 1580–1581 pobýval ve Florencii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Soupis jeho dochovaných děl čítá kromě fresek v Dóžecím paláci v Benátkách 72 obrazů, jsou to vesměs olejomalby na plátně monumentálních rozměrů. Tematicky zahrnují jak náboženské náměty z bible nebo skupiny světců (Sacra conversazione), tak témata z antické mytologie, dále alegorie Dvanácti měsíců roku nebo Čtyř ročních dob, výjevy z venkovského života a figurální studie. Často jsou scény komponovány příznačně pro rodinu Bassanů: s žánrovými epizodami se sedláky, dětmi (opakují se titíž chlapci, snad malířovi bratři nebo synové), s domácími zvířaty a zátišími z kuchyňského nádobí. Významnou úlohu v jeho obrazech hrají ženy, například ve scéně Abrahám opouští Haran je hlavní postavou jeho manželka Sára. Pro skupiny zvířat Bassano projevuje tak velkou zálibu, že převažují v nových kompozicích i u tradičních témat, například s Adamem a Evou v ráji. Přeplněné scény jeho obrazů a chaos v nich byly hypoteticky přičítány malířově diagnóze hypochondrie.^[5]

Obrazy mají syté barevné ladění do teplých tónů, ostré osvětlení tváří hlavních aktérů děje kontrastuje s šerosvitem scény a potemnělou krajinou v pozadí. Tematicky ojedinělé jsou v jeho díle Portrét astronoma a Personifikace Bavarie.

Výběr obrazů[editovat | editovat zdroj]

Kázání svatého Pavla, oltářní obraz v kostele sv. Antonína Paduánského, Marostica, společná práce s otcem (1574)
Abrahám s doprovodem opouští Haran, nedatováno (Gen.13.1–2); Rijksmuseum Amsterdam
Panna Maria ve slávě se sv. Janem Křtitelem, sv. Mikulášem z Bari a přisluhujícím ministrantem, oltářní obraz v chrámu San Giacomo dall'Orio (1570), Benátky
Adam a Eva (v ráji zvířat), kolem 1570, Prado, Madrid
Klanění pastýřů; Muzeum umění Severní Karolíny, Raleigh
Klanění Tří králů; konec 60. let 16. stol., Ermitáž Petrohrad (+ 2 kompoziční varianty)
Nástup zvířat do Noemovy archy, ze čtyřdílného cyklu Potopa (Stavba archy, Nástup zvířat, Potopa, Noemova oběť), po 1575, Muzeum krásných umění Dijon; variantu obrazu, připsanou dílně Jacopa Bassana, vlastní Obrazárna Pražského hradu, byla zakoupena roku 1645 ze sbírky George Villierse, prvního vévody z Buckinghamu. ^[6]
Podzim, v pozadí Mojžíš na hoře Sinaj dostává desky Starého zákona; Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
Poslední večeře Páně, 1584, chrám Santa Maria Maggiore, Bergamo
Portrét muže s astrolábem a slunečními hodinami; Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
Vulkánova dílna; Národní muzeum ve Varšavě
Fresky v sále Velké rady a v sále skrutínia Dóžecího paláce v Benátkách
Vzkříšení spravedlivých, 1582–1585; Ermitáž Petrohrad
Chlapec s flétnou, 1583, podle věnce z vinných listů měl být studií k bakchanáliím; Uměleckohistorické muzeum (Vídeň), pochází ze sbírky arcivévody Leopolda Viléma Habsburského
Křest svaté Afry, kostel sv. Afry, Brescia^[7]
Obětování v chrámě, kolem 1590, signováno FRANCus BASSis; Obrazárna Pražského hradu, zakoupeno roku 1645 ze sbírky George Villierse, prvního vévody z Buckinghamu. ^[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Klanění pastýřů; nedatováno
Klanění Tří králů
Adam a Eva
Muž s astrolábem a hodinami
Chlapec s flétnou
Podzim, v pozadí Mojžíš na hoře Sinaj
Vulkánova dílna
Abrahám opouští Haran
Poslední večeře Páně, 1584

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Union List of Artist Names. 13. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
↑ pokřtěn 11. ledna
↑ pohřben 4. července
↑ NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Katalog děl, s. 66.
↑ Michael Bryan: Dictionary of Painters and Engravers, s. 308
↑ NEUMANN 1964, č. kat. 31
↑ Treccani, enciclopedia online
↑ NEUMANN 1964, č. kat. 13

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[40624457d52c08f2c8caf09ca8d2ca6e0e297079-1] Union List of Artist Names. 13. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]

[2] řtěn 11. ledna

[3] řben 4. července

[Obrazárna-4] NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Katalog děl, s. 66.

[5] Michael Bryan: Dictionary of Painters and Engravers, s. 308

[6] NEUMANN 1964, č. kat. 31

[7] Treccani, enciclopedia online

[8] NEUMANN 1964, č. kat. 13

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]