Fosterovenator

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxFosterovenator
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, asi před 155 až 147 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Znázornění siluety a dochovaných fosilií fosterovenatora.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCeratosauria
RodFosterovenator
Dalman, 2014
Binomické jméno
Fosterovenator churei
Dalman, 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosterovenator („Fosterův lovec“, podle paleontologa Johna Russella Fostera) byl masožravý dinosaurus (teropod) ze skupiny Ceratosauria, žijící v období pozdní (svrchní) jury (geologický stupeň kimmeridžtithon; asi před 155 až 147 miliony let). Žil na území dnešní Severní Ameriky (americký stát Wyoming).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fosterovenator churei - přibližná rekonstrukce vzezření.

Fosilie tohoto menšího teropoda byly objeveny již v roce 1879 sběratelem fosilií Arthurem Lakesem v lokalitě Como Bluff na území současného Wyomingu.[2] Zkameněliny byly uloženy v sedimentech morrisonského souvrství a pocházejí tedy z období pozdní jury (stáří kolem 150 milionů let). Holotyp nese označení YPM VP 058267A, B a C a jedná se o části kostry dolní končetiny. Paratyp (YPM VP 058267D) má podobu pravé lýtkové kosti o délce 27,5 cm a náležel podstatně většímu jedinci. Celkově se fosilní kosti fosterovenatora podobají například odpovídajícím kostem afrického rodu Elaphrosaurus.[3] Zařazení tohoto teropoda však zůstává značně nejisté.[4] V roce 2014 popsal typový druh Fosterovenator churei paleontolog S. G. Dalman, druhové jméno teropoda je poctou paleontologovi Danielu Chureovi, který se významně zasloužil o výzkum dinosauří fauny v Morrisonském souvrství.[5]

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Fosterovenator byl relativně malým a štíhlým teropodem, jeho délka se dá na základě velikosti dochovaných fosilií odhadnout zhruba na 2,5 metru a hmotnost maximálně na několik desítek kilogramů. Představoval tak nepochybně menšího predátora, lovícího spíše malé obratlovce nebo mláďata jiných dinosaurů. Dominantními predátory jeho ekosystémů byli mnohem větší a mohutnější teropodi rodů Saurophaganax[6], Allosaurus[7] a Torvosaurus[8], jejichž hmotnost mohla dosahovat až několika tun.

Zařazení[editovat | editovat zdroj]

Nákres lýtkové kosti paratypu fosterovenatora.

Fosterovenator byl pravděpodobně teropodem ze skupiny Ceratosauria a jeho vzdáleným příbuzným byl například ve stejné době žijící větší ceratosaurid druhu Ceratosaurus nasicornis.[9] Fosterovenator mohl být vzdáleným příbuzným ceratosaura, mohl ale patřit i do zcela jiné vývojové skupiny ceratosaurů (například mezi štíhleji stavěné noasauridy).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.mindat.org/taxon-8444458.html
  2. SOCHA, Vladimír. Chatrč z dinosauřích kostí. OSEL.cz [online]. 2. ledna 2023. Dostupné online.  (česky)
  3. http://www.osel.cz/10993-stolety-elaphrosaurus-bambergi.html
  4. Skawiński, Tomasz; Ziegler, Maciej; Czepiński, Łukasz; Szermański, Marcin; Tałanda, Mateusz; Surmik, Dawid; Niedźwiedzki, Grzegorz (2016). "A re-evaluation of the historical 'dinosaur' remains from the Middle-Upper Triassic of Poland". Historical Biology. in press (4): 442–472. doi:10.1080/08912963.2016.1188385
  5. Dalman, S. G. (2014). "New data on small theropod dinosaurs from the Upper Jurassic Morrison Formation of Como Bluff, Wyoming, USA". Volumina Jurassica. 12 (2): 181–196.
  6. https://dinosaurusblog.com/2018/03/15/vladce-jesterich-poziracu/
  7. https://dinosaurusblog.com/2019/08/19/co-bychom-meli-vedet-o-alosaurovi/
  8. https://dinosaurusblog.com/2019/06/13/dravy-kral-pozdni-jury/
  9. http://www.osel.cz/10447-rohaty-zabijak-z-jury.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Foster, J. R. (2003). Paleoecological analysis of the vertebrate fauna of the Morrison Formation (Upper Jurassic), Rocky Mountain region, U.S.A. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 23: 1-95.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]