Fosfatidylinositol
Fosfatidylinositol (zkratka PtdIns či PI), chemicky 1-(3-sn-fosfatidyl)-1D-myo-inositol je označení pro fosfolipidy ze skupiny glycerolfosfolipidů, které na třetím uhlíku mají na fosfátové skupině navázaný cyklický alkohol inositol.[1]
Fosfolipidy tohoto typu obvykle představují pouze asi 10 % fosfolipidů eukaryotických buněčných membrán, ale předpokládá se, že fosfatidylinositoly vytváří jakýsi „čárový kód“ typický pro každou z buněčných membrán, díky němuž je buňka schopná rozeznat jednotlivé membrány od sebe. Navíc jsou to mimořádné významné signalizační molekuly: regulují např. vezikulární transport, buněčný růst a přežívání, dělení a pohyb.[2] Některé fosfatidylinositoly navíc slouží jako substrát pro tvorbu druhých poslů: konkrétně PIP2 je činností fosfolipázy C rozkládán na inositoltrifosfát (IP3) a 1,2-diacylglycerol (DAG), přičemž obě tyto molekuly mají další důležité buněčné role.[3]
Fosfoinositidy[editovat | editovat zdroj]
Existuje celá řada fosfátových derivátů podle výskytu dalších fosfátových skupin na inositolovém kruhu. Tyto fosfáty se vážou na třetí, čtvrtý a pátý uhlík inositolu (přesněji řečeno na jejich hydroxylové skupiny) a vzniklé deriváty se označují jako fosfoinositidy.[2] U živočichů bylo nalezeno sedm kombinatorických možností, u rostlin šest (všechny níže uvedené kromě PIP3):[4]
Fosfatidylinositolmonofosfáty:
- Fosfatidylinositol-3-fosfát, PtdIns3P nebo PI(3)P
- Fosfatidylinositol-4-fosfát, PtdIns4P nebo PI(4)P
- Fosfatidylinositol-5-fosfát, PtdIns5P nebo PI(5)P
- Fosfatidylinositol-3,4-bisfosfát, PtdIns(3,4)P nebo PI(3,4)P2
- Fosfatidylinositol-3,5-bisfosfát, PtdIns(3,5)P nebo PI(3,5)P2
- Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát, PtdIns(4,5)P nebo PI(4,5)P2
Fosfatidylinositoltrisfosfáty:
- Fosfatidylinositol-3,4,5-trisfosfát, PtdIns(3,4,5)P nebo PI(3,4,5)P3 či prostě PIP3
V buňce jsou jednotlivé fosfatidylinositidy vzájemně převeditelné, umožňují to specifické kinázy a fosfatázy. Například fosfatidylinositol-3-fosfát vytváří PI3 kinázy, naopak ho odstraňují různé PI3 fosfatázy, jako myotubulariny.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ a b ROBINSON, F. L.; DIXON, J. E. Myotubularin phosphatases: policing 3-phosphoinositides. Trends Cell Biol.. 2006, roč. 16, čís. 8, s. 403–12. Dostupné online. ISSN 0962-8924.
- ↑ ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). Dostupné online. ISBN 0-8153-3218-1.
- ↑ MUELLER-ROEBER, B.; PICAL, C. Inositol phospholipid metabolism in Arabidopsis. Characterized and putative isoforms of inositol phospholipid kinase and phosphoinositide-specific phospholipase C. Plant Physiol.. 2002, roč. 130, čís. 1, s. 22–46. Dostupné online. ISSN 0032-0889.
- ↑ SILHANKOVA, M.; PORT, F.; HARTERINK, M., et al. Wnt signalling requires MTM-6 and MTM-9 myotubularin lipid-phosphatase function in Wnt-producing cells. EMBO J.. 2010, roč. 29, čís. 24, s. 4094–105. Dostupné online. ISSN 1460-2075.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fosfatidylinositol na Wikimedia Commons
