Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát
Chemická struktura fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu
Chemická struktura fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu
Obecné
Systematický název1,2-Diacyl-sn-glycero-3-fosfo-(1-D-myo-inositol-4,5-bisfosfát)
Sumární vzorecC47H80O19P3
Identifikace
Registrační číslo CAS245126-95-8
Vlastnosti
Molární hmotnost1 042,05 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát (PIP2, PI-4,5-P2, PtdIns(4,5)P2) je fosfoinositid (derivát fosfatidylinositolu), který patří mezi fosfolipidy zastoupené v buněčných membránách. Vznikne přidáním fosfátových skupin na pozice 4 a 5 molekuly fosfatidylinositolu.[1]

Metabolismus[editovat | editovat zdroj]

Tento fosfolipid se koncentruje především na cytoplazmatické membráně buněk a hraje tam velmi důležitou roli v buněčné signalizaci i v dalších jevech, jež se na membráně odehrávají. Vzniká v Golgiho aparátu z fosfatidylinositol-4-fosfátu, a to pomocí kináz, které přidávají fosfát na 5' pozici. Následně je odesílán na membránu. Jeho rozklad katalyzují fosfolipázy a 5'-fosfatázy. Účinkem fosfolipáz (zejména fosfolipázy C a A2) se spouští významné dráhy signalizace; 5'-fosfatázy toto naopak tlumí. Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát také zaniká přeměnou na fosfatidylinositol-3-4,5-trisfosfát.[2]

PI-4,5-P má specifické funkce také mimo plazmatickou membránu - vyskytuje se i v endozomech, lysozomech, autolysozomech, v Golgi, v ER a v jádře.[3]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější je role fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu jako substrátu pro IP3/DAG signalizaci závislé na fosfolipáze C. Tento enzym štěpí fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát na inositol-1,4,5-trifosfát (IP3) a 1,2-diacylglycerol (DAG). IP3 i DAG následně spouští další signalizaci, např. tím že aktivují proteinkinázu C.[2][4]

Tento fosfolipid na buněčné membráně také ovlivňuje funkci např. v ní přítomných integrálních membránových proteinů, reguluje exocytózu i endocytózu či se podílí na aktivaci aktinového cytoskeletu na membráně (tím, že aktivuje protein WASP a tím Arp2/3).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. a b c DI PAOLO, G.; DE CAMILLI, P. Phosphoinositides in cell regulation and membrane dynamics. Nature.. 2006, roč. 443, čís. 7112, s. 651–7. Dostupné online. ISSN 1476-4687. 
  3. TAN, Xiaojun; THAPA, Narendra; CHOI, Suyong. Emerging roles of PtdIns(4,5)P2 – beyond the plasma membrane. J Cell Sci. 2015-11-15, roč. 128, čís. 22, s. 4047–4056. PMID: 26574506. Dostupné online [cit. 2016-01-28]. ISSN 0021-9533. DOI 10.1242/jcs.175208. PMID 26574506. (anglicky) 
  4. Fujio Sekiya, Yeun Ju Kim, Sue Goo Rhee. Phospholipase C. In: Lennarz,W.J., Lane, M.D. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s.l.]: [s.n.]