Fosfatidylinositol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fosfatidylinositol: na prvním a druhém uhlíku obsahuje navázané mastné kyseliny (v tomto případě arachidonovou a stearovou), na třetím uhlíku je fosfoinositolová skupina

Fosfatidylinositol (zkratka PtdIns či PI), chemicky 1-(3-sn-fosfatidyl)-1d-myo-inositol je označení pro fosfolipidy ze skupiny glycerolfosfolipidů, které na třetím uhlíku mají na fosfátové skupině navázaný cyklický alkohol inositol.[1]

Fosfolipidy tohoto typu obvykle představují pouze asi 10 % fosfolipidů eukaryotických buněčných membrán, ale předpokládá se, že fosfatidylinositoly vytváří jakýsi „čárový kód“ typický pro každou z buněčných membrán, díky němuž je buňka schopná rozeznat jednotlivé membrány od sebe. Navíc jsou to mimořádné významné signalizační molekuly: regulují např. vezikulární transport, buněčný růst a přežívání, dělení a pohyb.[2] Některé fosfatidylinositoly navíc slouží jako substrát pro tvorbu druhých poslů: konkrétně PIP2 je činností fosfolipázy C rozkládán na inositoltrifosfát (IP3) a 1,2-diacylglycerol (DAG), přičemž obě tyto molekuly mají další důležité buněčné role.[3]

Fosfoinositidy[editovat | editovat zdroj]

Existuje celá řada fosfátových derivátů podle výskytu dalších fosfátových skupin na inositolovém kruhu. Tyto fosfáty se váží na třetí, čtvrtý a pátý uhlík inositolu (přesněji řečeno na jejich hydroxylové skupiny) a vzniklé deriváty se označují jako fosfoinositidy.[2] U živočichů bylo nalezeno sedm kombinatorických možností, u rostlin šest (všechny níže uvedené kromě PIP3):[4]

Fosfatidylinositolmonofosfáty:

Fosfatidylinositolbisfosfáty:

Fosfatidylinositoltrisfosfáty:

V buňce jsou jednotlivé fosfatidylinositidy vzájemně převeditelné, umožňují to specifické kinázy a fosfatázy. Například fosfatidylinositol-3-fosfát vytváří PI3 kinázy, naopak ho odstraňují různé PI3 fosfatázy, jako myotubulariny.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.  
  2. a b ROBINSON, F. L.; DIXON, J. E.. Myotubularin phosphatases: policing 3-phosphoinositides. Trends Cell Biol.. 2006, roč. 16, čís. 8, s. 403-12. Dostupné online. ISSN 0962-8924.  
  3. ALBERTS, Bruce , et al.. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.] : Garland Science, 2002. (4th. ed) ISBN 0-8153-3218-1.  
  4. MUELLER-ROEBER, B.; PICAL, C.. Inositol phospholipid metabolism in Arabidopsis. Characterized and putative isoforms of inositol phospholipid kinase and phosphoinositide-specific phospholipase C. Plant Physiol.. 2002, roč. 130, čís. 1, s. 22-46. Dostupné online. ISSN 0032-0889.  
  5. SILHANKOVA, M.; PORT, F.; HARTERINK, M., et al. Wnt signalling requires MTM-6 and MTM-9 myotubularin lipid-phosphatase function in Wnt-producing cells. EMBO J.. 2010, roč. 29, čís. 24, s. 4094-105. Dostupné online. ISSN 1460-2075.