Farářská zkouška
Farářská zkouška je zkouška předepsaná církví, jejíž absolvování je jedním z předpokladů pro ustanovení do úřadu faráře. Její složení je podmíněno určitou praxí v církevní službě.
Farářské zkoušky v římskokatolické církvi
Farářské zkoušky nesou oficiální název zkoušky pro ustanovení farářem a jsou předpokladem pro ustanovení kněze do úřadu faráře; bez těchto zkoušek může působit jen jako farní vikář nebo jako administrátor farnosti.
V české a moravské církevní provincii byly farářské zkoušky znovuzavedeny rozhodnutím České biskupské konference učiněným na jejím zasedání ve dnech 6. až 7. července 2004 na Velehradě. K farářské zkoušce může kněz přistoupit nejdříve po uplynutí tří let od svěcení. Zkoušky mají prověřit, zda je kandidát připraven zastávat úřad faráře; k tomu musí prokázat potřebnou orientaci v prioritách a pastoračních potřebách dneška a znalost cest k jejich realizaci, osvojení si praktických předpisů pro výkon úřadu faráře a lidskou zralost.
Farářská zkouška v ČCE
V Českobratrské církvi evangelické je povinen vikář na závěr vikaritátu zpracovat písemnou práci. Tzv. Osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráře v církvi získává vikář na základě zpráv mentora, vedoucích jednotlivých seminářů, písemné práce a závěrečného pohovoru. Osvědčení vydává synodní rada na základě vyjádření Komise pro hodnocení absolventů vikariátu.
Zkouška pro ministerio ve SCEAV
Farářské zkoušce odpovídá ve Slezské církvi evangelické a. v. zkouška pro ministerio, která opravňuje pastora zastávat úřad sborového pastora (funkce sborového pastora odpovídá úřadu faráře v jiných evangelikých církvích). Zkoušku pro ministerio lze skládat po pastorské praxi trvající minimálně jeden rok.
Farářská zkouška v ECAV
V Evangelické církvi a. v. v ČR spadá organizace farářských zkoušek do pravomoci konsistoria. Složení farářské zkoušky je podmínkou pro ustanovení do úřadu pověřeného faráře nebo sborového faráře.
