Eli Hurvic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elijahu „Eli“ Hurvic
אליהו "אלי" הורביץ
Narození 1932
Jeruzalém, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Úmrtí 21. listopadu 2011
Vzdělání Hebrejská univerzita
Povolání předseda správní rady Teva Pharmaceutical Industries
Majetek 500 milionů dolarů[1]
Ocenění Izraelská cena
Manžel(ka) Dalia Solomon

Elijahu „Eli“ Hurvic (hebrejsky: אליהו "אלי" הורביץ‎‎, 193221. listopadu 2011) byl izraelský průmyslník a předseda správní rady a bývalý generální ředitel Teva Pharmaceutical Industries.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Jeruzalémě ještě za dob britské mandátní Palestiny a v jeho dvou letech se jeho rodina přestěhovala do Tel Avivu. V květnu 1948 byl společně se svými spolužáky odveden do Izraelských obranných sil, aby bojoval v izraelské válce za nezávislost. Počátkem roku 1949 se po pěti měsících vrátil ke studiu a dokončil maturitní zkoušku (bagrut). Po dokončení střední školy se stal členem kibucu Tel Kacir, kde se seznámil s Daliou Solomonovou. V červnu 1953 měli svatbu a v říjnu téhož roku opustili kibuc.[2]

Studoval ekonomii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během svých studií si vydělával mytím nádobí v laboratořích společnosti Assia Chemical Labs Ltd., kde pracoval otec jeho manželky.[3][4] Po dokončení studií na Hebrejské univerzitě v roce 1957 se ve společnosti přesunul na kancelářské a výkonné pozice. V roce 1964 se Assia sloučila se společností Zori a v roce 1969 získala kontrolní podíl v Tevě. V roce 1976 se tyto tři společnosti sloučily v Teva Pharmaceutical Industries Ltd. a Hurvic se stal jejím výkonným generálním ředitelem (chief executive officer).[2] Na tuto funkci rezignoval v roce 2002, kdy ji předal Jisra'eli Makovovi, avšak i nadále zůstal předsedou správní rady společnosti.[5][6]

V letech 1974 až 1978 působil jako předseda Izraelského exportního institutu.[2] V roce 1981 byl učiněn prezidentem Israel Manufacturers Association a v této funkci působil až do roku 1986. V letech 1985 až 1986 vedl ekonomický plán tehdejšího premiéra Šimona Perese pro boj s inflací, za který mu byla udělena Industry Prize. V roce 1986 byl jmenován předsedou správní rady banky Leumi. V roce 1987 na tuto funkci rezignoval poté, co bylo jeho jméno spojováno s izraelskou akciovou krizí z roku 1983.[3]

V letech 1989 až 1992 byl předsedou Jeruzalémské rozvojové správy, v letech 1991 až 1995 zastával post člena poradního výboru Izraelské banky, v letech 1997 až 2004 byl ředitelem Koor Industries Ltd. a v letech 1992 až 1994 byl ředitelem Magal Security System Ltd. Působil však i v akademických institucích: v letech 1989 až 1995 byl předsedou výkonného orgánu Weizmannova institutu věd, od roku 2001 byl členem rady guvernérů Telavivské univerzity, od roku 1997 byl ředitelem Vishay Technologies a od roku 2002 byl předsedou Izraelského demokratického institutu.[2]

V březnu 1996 byl obžalován z daňového úniku ve výši 18 milionů dolarů v rámci podnikových daní, coby ředitel dceřiné společnosti Tevy – Promedico.[7] V roce 1998 byl odsouzen Jeruzalémským distriktním (okresním) soudem,[8] avšak v roce 2000 jej izraelský Nejvyšší soud zprostil všech obvinění.[9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl nositelem řady čestných doktorátů z různých izraelských univerzit. V roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát na Technionu, v roce 1994 Weizmannovým institutem věd, v roce 2002 na Ben Gurionově univerzitě v Negevu a v roce 2004 na Telavivské univerzitě.

V roce 2002 mu byla udělena Izraelská cena za celoživotní dílo a mimořádný přínos izraelské společnosti a státu.[10][11]

V roce 2005 byl společností Dun & Bradstreet jmenován obchodním leaderem desetiletí (Business Leader of the Decade).

V letech 2002 až 2005 působil jako člen mezinárodní rady Belfer Center for Science and International Affairs.[2] V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 85. největším Izraelcem všech dob.[12] V roce 2006 odhadl americký časopis Forbes jeho jmění na 500 milionů dolarů a zařadil jej mezi 30 nejbohatších Izraelců.[1] V roce 2008 byl zvolen třetím nejuznávanějším manažerem izraelského trhu.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eli Hurvitz na anglické Wikipedii.

  1. a b Eli Hurvitz [online]. Forbes, 2006-11-12, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Hurvitz, Eli (1932–) [online]. encyclopedia.jrank.org, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Horowitz Eli [online]. NFC, 2002-03-17, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  4. WEINTRAUB, Don. Eli Hurvitz: president and CEO, Teva Pharmaceutical Industries. [online]. ICEN, 1991-02-22, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Hurvitz, Eli [online]. Reuters, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b COREN, Ora. Most respected managers in market: Tshuva, Dankner, Maor and Hurvitz [online]. Haaretz, 2008-02-21, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DOUGAL GASBARRE, April. Teva Pharmaceutical Industries Ltd. [online]. Answers.com, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. MAGEN, Hadas. Teva CEO Eli Hurvitz Convicted of Tax Fraud Offences [online]. Globes, 1998-12-16, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Israeli Supreme Court Fully Acquitted Eli Hurvitz,Teva's President and CEO [online]. Business Wire, 2000-09-07, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Recipient’s C.V [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynetnews, 2005-05-11, [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]