Bourbonsko-parmská dynastie
 Velký erb vévodů z Parmy |
|
| Země | Etrurie Lucca Parma |
|---|---|
| Mateřská dynastie | Bourboni |
| Tituly | |
| Zakladatel | [[Filip]] |
| Rok založení | 18. října 1748 |
| Konec vlády | 9. června 1859 |
| Poslední vládce | Robert I. |
| Současná hlava | Carlos |
| Větve rodu | |
.svg)
Bourbonsko-parmská dynastie či jen Bourbon-Parma, italsky Borbone di Parma, byla jedna z větví dynastie Bourbonů vládnoucí v Parmském vévodství s několika přerušeními v letech 1748 až 1860.
Zakladatelem dynastie byl syn krále Filipa V. Španělského, don Filippo (1720-1765), jenž byl prvním vévodou a po něm následoval jeho syn Ferdinand I. Vnuk Ludvík I. byl nucen roku 1802 postoupit Vévodství Parmské s královstvím Etrurie Napoleonovi. Zbavena i tohoto panství, získala rodina Bourbon-Parma na Vídeňském kongresu možnost spravovat Vévodství Lucca, v očekávání, že po smrti Marie Luisy Habsbursko-Lotrinské, jim opět připadne Parma, což se také roku 1847 stalo.
Karel II. Ludvík po nelehkém vládnutí nakonec roku 1849 odstupuje a jeho nástupce Karel III. je roku 1854 zabit. Na jeho místo nastoupil jeho syn, jemuž však bylo teprve pět let, proto byl zastoupen svou matkou Marií Luisou: Robert byl svržen revolucí v roce 1859, která přinesla také sjednocení Itálie. Rodina odešla do exilu a z jeho dětí vzešla poslední císařovna rakouská a královna uherská a česká, Zita Bourbonsko-Parmská, první bulharská královna Marie Luisa Pia Bourbonsko-Parmská, Felix Bourbonsko-Parmský, princ lucemburský (jehož potomstvo je dnes na lucemburském trůnu) a čtvero titulárních vévodů z Parmy. Poslední z nich, Xaver I. Parmský, se stal karlistickým pretendentem španělského trůnu. Po jeho smrti přešly jeho výsady na syna Karla IV. Huga.
